POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

opatření s úmyslem ochránit spotřebitele před obtěžováním dodavateli v obchodním styku. V případě komunikace
po telefonu musí spotřebitel tedy obdržet dostatek informací na počátku rozhovoru za účelem, aby byl schopen
se rozhodnout, zda si přeje pokračovat či nikoli. Použije-li dodavatel pro akviziční účely automatické volání, faxy
nebo jiné komunikační techniky umožňující individuální komunikaci, je třeba předchozí souhlas spotřebitele.
Pravidla týkající se placení kartou
Směrnice upravuje také placení bankovními kartami, které je nedílnou součástí technik prodeje na dálku. V tomto
ohledu se v ní uvádí, že členské státy zajistí, že budou existovat přiměřená opatření umožňující spotřebiteli
požádat o zrušení platby, když byla jeho platební karta podvodně použita a o nové připsání zaplacené částky
v jeho prospěch.
2. Nepřiměřené podmínky v pojistných smlouvách
2.1 Obecný rámec směrnice týkající se nepřiměřených smluvních podmínek
V kontextu všeobecné politiky k ochraně spotřebitele na úrovni Společenství a podpory jednotného trhu
evropské legislativní orgány vytvořily minimální harmonizaci národních ustanovení o nepřiměřených podmínkách
ve smlouvách uzavřených spotřebiteli (viz směrnice 93/13/EHS přijatá dne 5. dubna 1993). Tato ustanovení
jsou založena na dvou hlavních bodech: první je výhradně orientován na spotřebitele a druhý více globálně
a ekonomicky.
Za prvé, osoba nakupující zboží nebo služby musí být chráněna proti zneužití síly prodejcem nebo
poskytovatelem služby, jež má za následek nepřiměřené vyloučení podstatných práv nebo nepřiměřené podmínky.
Tato ochrana je dokonce nutnější proto, že značný počet individuálních pojistných smluv představuje standardní
smlouvy, na jejichž znění nemají spotřebitelé žádný přímý vliv.
Za druhé, použití nepřiměřených podmínek se dotýká nikoli jen zájmů smluvní strany, která je postižena použitím
těchto klauzulí, ale také správného fungování ekonomiky všeobecně, protože to vytváří závažnou nerovnováhu
ve vztazích mezi smluvními stranami. Narušuje to zejména alokaci rizika a zdrojů uvnitř ekonomiky nadměrným
přesunutím zátěže rizika a závazků na spotřebitele, který není vždy osobou schopnou se o ně starat ekonomicky
nejúčinnějším způsobem.
191