POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část
Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele
Druhým důvodem zájmu prokazovaného evropskými legislativními orgány o pravidla týkající se předsmluvních
informací je potřeba harmonizovat národní ustanovení v této oblasti za účelem dokončení budování jednotného
trhu. Rozdíly mezi národními ustanoveními jsou překážkou rozvoje svobody poskytování služeb, pokud otázka
předsmluvních informací, jež mají být poskytnuty podniky, se řídí právem země, kde se nachází riziko nebo
závazek. Proto se uskutečnila quasi celková harmonizace pravidel pro informace v životním pojištění a pokusy
o harmonizaci v neživotním pojištění v osmdesátých letech.
1.1 Všeobecné schéma (tradiční metody distribuce)
Informace požadované pojistníkem před uzavřením smlouvy jsou určeny právem členského státu závazku pro
životní pojištění a právem členského státu, v němž se nachází riziko, pro neživotní pojištění (nicméně, jak se
uvádí v následující části, je to právo domovského státu poskytovatele služby, které se použije, když jsou smlouvy
prodávány elektronicky).
Tyto informace byly harmonizovány v rozdílné úrovni v závislosti na typu daného pojištění. Vzhledem k omezené,
minimální harmonizaci jsou relevantní pravidla Společenství pro neživotní pojištění velmi povrchní. Na druhé
straně, pravidla Společenství aplikovaná na životní pojištění jsou značně podrobná, protože evropské legislativní
orgány směřovaly v této oblasti na quasi celkovou harmonizaci z důvodů načrtnutých výše.
Režim aplikovaný na neživotní pojištění
Minimální předsmluvní informace
Ve třetí neživotní směrnici se uvádí, že osoby, které sjednávají pojištění, musí být informovány pojišťovacím
podnikem, a to před uzavřením pojistné smlouvy, o následujících dvou základních složkách:
• o právu, které bude aplikováno na smlouvu (bez ohledu, zda je stanoveno příslušnými pravidly pro řešení
sporů, nebo, zda bylo zvoleno smluvními stranami v souladu s týmiž pravidly),
• o ustanoveních, týkajících se vyřizování stížností pojistníků, včetně, kde je to případné, existence orgánu pro
vyřizování stížností.
Co se týká pojistných smluv na tzv. masová rizika uzavřených se zahraničním pojistitelem, působícím buď formou
pobočky nebo FOS, směrnice uvádí, že jako dodatek předsmluvních informací, jež mají být poskytnuty, by měl
být název členského státu, v němž je situováno sídlo, a kde je to případné, tak pobočka, u které by měla být
smlouva uzavřena. V jakémkoli případě musí pojistná smlouva nebo jakýkoli jiný dokument poskytující pojistné
krytí, stejně jako návrh na pojištění, jestliže zavazuje pojistníka, uvádět adresu sídla pojišťovacího podniku, který
poskytuje krytí (platné pro všechny pojistné smlouvy, včetně těch, kterými jsou pojištěna velká rizika), a kde je to
případné, adresa pobočky, s níž má být smlouva uzavřena.
184