POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Za účelem vyhnout se takovým situacím a garantovat následně harmonickou činnost justice na úrovni Společenství
nařízení zavádí mechanismus pro řešení lis pendens a souvisejících žalob založený na prioritě soudu, který byl
původně v držení dané soudní věci. Konkrétně, když se soudní projednávání týkající se téže příčiny a stejných
smluvních stran dostanou před soudy v různých členských státech, kterýkoli soud jiný než ten, který byl jako
první zpraven (měl soudní věc v držení), má podle vlastního návrhu počkat s projednáváním do té doby, dokud
jurisdikce soudu, který měl soudní věc v držení jako první, není stanovena (případ lis pendens). Podobně, když
související žaloby nejsou rozhodnuty u soudů v různých členských státech, kterýkoli soud jiný než soud, který
měl soudní věc v držení jako první, může počkat s projednáváním za předpokladu, že 1° tyto žaloby jsou
nerozhodnuté v první instanci 2° soud, který byl první v držení soudní věci, má jurisdikci ve vztahu k dané žalobě
3° právo, jímž se soud řídí, dovoluje takovou konsolidaci (případ souvisejících žalob).
Co se týká určení data, podle kterého je případ pokládán za nerozhodnutý před soudem, Bruselská konvence
zmiňuje národní právo daného soudu. Jelikož je toto řešení zdrojem neshod, nařízení vymezuje autonomní
defi nici, která usmiřuje procedurální systémy s ohledem na poskytování rovnosti pro žalobce: soud je pokládán
za zpraveného v době, kdy dokument, na jehož základě se zahajuje soudní projednávání (nebo jiný ekvivalentní
dokument), je podán u soudu, nebo jestliže jiný dokument musí být doručen před tím, než je podán u soudu, pak
v době, kdy je přijat úřadem odpovědným za tuto službu.
Závěrem se dá říci, že mechanismus pro řešení případů lis pendens a souvisejících žalob je jednoduché
aplikovat, ale vytváří určitou překážku pro mimosoudní řešení sporů a je prostředkem pro zmaření cílů pravidel
pro jurisdikci. Povzbuzuje smluvní strany ve sporu, aby informovaly, co nejrychleji to bude možné, soud, který je
pro ně a priori nejvýhodnější pro přednostní volbu soudu, který bude projednávat a rozhodovat případ. Takto
„silné strany“ smlouvy mohou zbavit „slabé strany“ možnosti volby, kterou měly k dispozici přes ochranu danou
nařízením. Pojistitel, který odmítne ve špatné víře uhradit pojistné plnění ve prospěch pojištěného, může tedy
přímo zaútočit na posledně jmenovaného v zemi, v níž je usazen, například pro pokus podvodu za účelem ho
jednoduše zbavit práva podat žalobu v zemi jeho bydliště.
Uznání a vynucování zahraničních rozsudků
Principy automatického uznávání a vynucování zahraničních rozsudků
Nařízení stanovuje princip automatického uznávání rozsudků v rámci EU (tj. bez nutnosti jakékoli další procedury)
jako přímý důsledek ustanovení týkajících se jurisdikce. Toto automatické uznávání znamená, že aby se získala
spravedlnost u stejného případu, není dále nutné realizovat několik soudních projednávání v různých členských
státech; pouze jediný případ by měl dostačovat, což je uznáno v celé EU.
179