POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

pojistnyobzor.cz
from pojistnyobzor.cz More from this publisher
26.04.2015 Views

Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele 2.1 Pravidla jurisdikce Stanovení jasných a jednotných pravidel k určení jurisdikce v občanských a podnikatelských záležitostech je v prvé řadě nutností pro správné řízení justice. Uznávání a vynucování rozsudků jednoho členského státu v celé EU předpokládá, že kompetence soudu v daném členském státě zabývat se příslušnými případy není zpochybňována námitkami úřadů v jiných členských státech. Nutností je rovněž ochrana obhajoby. Volba jurisdikce žalobcem zřejmě ovlivní obhajobu. Na jedné straně, protože je pro ni více nebo méně snadné a nákladné organizovat obhajobu ve světle jurisdikce vybrané žalobcem. Na druhé straně, protože procedurální pravidla se nesmírně liší od jednoho soudu k druhému a mohou v závislosti na případu být větší výhodou pro jednu nebo druhou stranu. Proto pravidla pro jurisdikci limitují v zájmu obhajoby počet soudů, u nichž obhajoba může být žalována. V tomto ohledu stanovuje nařízení přísnější pravidla pro postupy vztahující se k pojistným smlouvám v zájmu pojistníků, pojištěných a jiných osob oprávněných ze smlouvy. Pokud jde o postupy mezi zajistiteli a postupiteli v zajištění, jsou podřízeny normálním právním pravidlům o jurisdikci, jak bylo rozhodnuto ESD v jeho rozhodnutí „Group Josi Reinsurance Company vs Universal General Insurance Company“ zveřejněném dne 13. července 2000. Mělo by být objasněno, jak je uvedeno ESD v tomto případě, že Bruselská konvence se v principu používá tam, kde je žalovaná strana usídlena nebo má své ústředí na území smluvního členského státu, i když žalující strana má sídlo/bydliště ve třetí zemi. Platná právní pravidla pro jurisdikci Podobně jako u volby práva aplikovaného na smlouvy, právo Společenství obecně uznává nadřazenost principu svobodné vůle smluvních stran, pokud jde o výběr příslušné jurisdikce při sporu (pouze pojistné smlouvy spolu s jinými spotřebitelskými nebo pracovními smlouvami jsou určitou výjimkou z tohoto pravidla). Pravidla defi novaná v nařízení proto pouze defi nují příslušnou jurisdikci tehdy, když neexistuje dohoda, jíž je delegována jurisdikce. Tato pravidla mohou být zasazena do dvou kategorií: jednak všeobecná pravidla pro jurisdikci, která se použijí bez ohledu na povahu případu, a jednak speciální pravidla pro jurisdikci, která se uplatní ve speciálních případech. 174

Dohody delegující jurisdikci V souladu s principem svobodné vůle nařízení uvádí, že jestliže smluvní strany dohodly předat vzniklý spor (a posteriori dohoda) nebo spor, který vznikne, týkající se smlouvy, soudům určitého členského státu, pak soudy tohoto státu mají jurisdikci. Ty mohou mít exkluzivní jurisdikci, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, v tom případě, kdy mohou být také použita pravidla o všeobecné a speciální jurisdikci zmíněná v nařízení. Takové dohody musí být nicméně uzavřeny za účelem platnosti takovým způsobem, který nezanechává jakékoli pochybnosti ohledně dobrovolnosti smluvních stran, tj. písemně nebo „způsobem, který se shoduje s praktikami, které smluvní strany mezi sebou zavedly“ nebo dokonce v mezinárodní obchodě „způsobem, který se shoduje s použitím, jehož jsou nebo měly by si být smluvní strany vědomy a […] a který je široce znám a pravidelně dohlížen smluvními stranami […]. Všeobecná jurisdikce při absenci dohody delegující jurisdikci Základní princip Bruselské konvence a nařízení je, že při absenci dohody delegující jurisdikci žalované strany usídlené v EU jsou, bez ohledu na jejich národnost, žalovány před soudy jejich státu bydliště (to se týká fyzických osob) nebo jejich státu původu (to se týká podniků). Tato jurisdikce je vždy zahájena bez ohledu na povahu projednávání věcí před soudem kromě určitých speciálních případů, které se netýkají procedur vztahujících se k zajišťovacím operacím. Bruselská konvence a nařízení se nesnaží harmonizovat pravidla o jurisdikci jakýmkoli způsobem pro případy zahrnující obžalovanou stranu se sídlem ve třetí zemi; to je v působnosti práva každé členské země, které v takových případech určuje příslušnou jurisdikci, pokud smluvní strany neuzavřely specifi ckou dohodu v této oblasti. Zvláštní kompetence při absenci dohody delegující jurisdikci Ačkoli jurisdikce podle principu sídla obžalované strany má výhodu vysoké předpověditelnosti a jednoduchosti z hlediska předcházení sporům ohledně jurisdikce, není to vždy nejlepší řešení, zejména když existují úzká propojení mezi sporem a daným soudem nebo když se to týká správného řízení justice. V nařízení se proto uvádí, že jurisdikce podle principu sídla žalované strany je v určitých specifi ckých případech realizována alternativním soudem. Pokud jde tedy o spory, týkající se zajišťovacích operací, žalovaná strana může být také žalována: • když se případ týká výkladu nebo provedení smlouvy, u soudu státu, ve kterém služba byla nebo měla být provedena, 175

Dohody delegující jurisdikci<br />

V souladu s principem svobodné vůle nařízení uvádí, že jestliže smluvní strany dohodly předat vzniklý spor<br />

(a posteriori dohoda) nebo spor, který vznikne, týkající se smlouvy, soudům určitého členského státu, pak soudy<br />

tohoto státu mají jurisdikci. Ty mohou mít exkluzivní jurisdikci, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, v tom<br />

případě, kdy mohou být také použita pravidla o všeobecné a speciální jurisdikci zmíněná v nařízení.<br />

Takové dohody musí být nicméně uzavřeny za účelem platnosti takovým způsobem, který nezanechává jakékoli<br />

pochybnosti ohledně dobrovolnosti smluvních stran, tj. písemně nebo „způsobem, který se shoduje s praktikami,<br />

které smluvní strany mezi sebou zavedly“ nebo dokonce v mezinárodní obchodě „způsobem, který se shoduje<br />

s použitím, jehož jsou nebo měly by si být smluvní strany vědomy a […] a který je široce znám a pravidelně<br />

dohlížen smluvními stranami […].<br />

Všeobecná jurisdikce při absenci dohody delegující jurisdikci<br />

Základní princip Bruselské konvence a nařízení je, že při absenci dohody delegující jurisdikci žalované strany<br />

usídlené v EU jsou, bez ohledu na jejich národnost, žalovány před soudy jejich státu bydliště (to se týká fyzických<br />

osob) nebo jejich státu původu (to se týká podniků). Tato jurisdikce je vždy zahájena bez ohledu na povahu<br />

projednávání věcí před soudem kromě určitých speciálních případů, které se netýkají procedur vztahujících se<br />

k zajišťovacím operacím.<br />

Bruselská konvence a nařízení se nesnaží harmonizovat pravidla o jurisdikci jakýmkoli způsobem pro případy<br />

zahrnující obžalovanou stranu se sídlem ve třetí zemi; to je v působnosti práva každé členské země, které<br />

v takových případech určuje příslušnou jurisdikci, pokud smluvní strany neuzavřely specifi ckou dohodu v této<br />

oblasti.<br />

Zvláštní kompetence při absenci dohody delegující jurisdikci<br />

Ačkoli jurisdikce podle principu sídla obžalované strany má výhodu vysoké předpověditelnosti a jednoduchosti<br />

z hlediska předcházení sporům ohledně jurisdikce, není to vždy nejlepší řešení, zejména když existují úzká<br />

propojení mezi sporem a daným soudem nebo když se to týká správného řízení justice. V nařízení se proto uvádí,<br />

že jurisdikce podle principu sídla žalované strany je v určitých specifi ckých případech realizována alternativním<br />

soudem.<br />

Pokud jde tedy o spory, týkající se zajišťovacích operací, žalovaná strana může být také žalována:<br />

• když se případ týká výkladu nebo provedení smlouvy, u soudu státu, ve kterém služba byla nebo měla být<br />

provedena,<br />

175

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!