POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část
Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele
2.1 Pravidla jurisdikce
Stanovení jasných a jednotných pravidel k určení jurisdikce v občanských a podnikatelských záležitostech
je v prvé řadě nutností pro správné řízení justice. Uznávání a vynucování rozsudků jednoho členského státu
v celé EU předpokládá, že kompetence soudu v daném členském státě zabývat se příslušnými případy není
zpochybňována námitkami úřadů v jiných členských státech.
Nutností je rovněž ochrana obhajoby. Volba jurisdikce žalobcem zřejmě ovlivní obhajobu. Na jedné straně,
protože je pro ni více nebo méně snadné a nákladné organizovat obhajobu ve světle jurisdikce vybrané
žalobcem. Na druhé straně, protože procedurální pravidla se nesmírně liší od jednoho soudu k druhému
a mohou v závislosti na případu být větší výhodou pro jednu nebo druhou stranu. Proto pravidla pro jurisdikci
limitují v zájmu obhajoby počet soudů, u nichž obhajoba může být žalována.
V tomto ohledu stanovuje nařízení přísnější pravidla pro postupy vztahující se k pojistným smlouvám v zájmu
pojistníků, pojištěných a jiných osob oprávněných ze smlouvy. Pokud jde o postupy mezi zajistiteli a postupiteli
v zajištění, jsou podřízeny normálním právním pravidlům o jurisdikci, jak bylo rozhodnuto ESD v jeho rozhodnutí
„Group Josi Reinsurance Company vs Universal General Insurance Company“ zveřejněném dne 13. července
2000.
Mělo by být objasněno, jak je uvedeno ESD v tomto případě, že Bruselská konvence se v principu používá tam,
kde je žalovaná strana usídlena nebo má své ústředí na území smluvního členského státu, i když žalující strana
má sídlo/bydliště ve třetí zemi.
Platná právní pravidla pro jurisdikci
Podobně jako u volby práva aplikovaného na smlouvy, právo Společenství obecně uznává nadřazenost principu
svobodné vůle smluvních stran, pokud jde o výběr příslušné jurisdikce při sporu (pouze pojistné smlouvy spolu
s jinými spotřebitelskými nebo pracovními smlouvami jsou určitou výjimkou z tohoto pravidla).
Pravidla defi novaná v nařízení proto pouze defi nují příslušnou jurisdikci tehdy, když neexistuje dohoda, jíž je
delegována jurisdikce. Tato pravidla mohou být zasazena do dvou kategorií: jednak všeobecná pravidla pro
jurisdikci, která se použijí bez ohledu na povahu případu, a jednak speciální pravidla pro jurisdikci, která se
uplatní ve speciálních případech.
174