POJISTNà ROZPRAVY - Pojistný obzor
POJISTNà ROZPRAVY - Pojistný obzor POJISTNà ROZPRAVY - Pojistný obzor
Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele Jak právo nyní vypadá, tak tyto právní předpisy nejsou neslučitelné s pravidly pro řešení sporů ve směrnicích druhé generace, protože • ve směrnici se specifi cky uvádí, že se nepoužijí na pravidla pro řešení sporů aplikovaná na pojištění, • použijí se na pravidla vztahující se k předsmluvním informacím, jež mají být dány pojistníkům, která nejsou pokryta pravidly pro řešení sporů. Nicméně za účelem odstranit to, co může být chápáno jako překážka elektronickému obchodu, určité obory bojují za zrušení výše uvedené derogace, což by znamenalo podřízení pojistných smluv prodávaných přes internet – a pouze jich – smluvnímu právu členského státu, kde je umístěn počítačový server, z něhož jsou smlouvy prodávány. Pravidla řešení sporů ve směrnicích druhé generace a transparentnost práva Společenství Jak Komise poznamenává ve své Zelené knize o Římské konvenci, aktuální řešení s ohledem na spory ohledně volby práva „není ve skutečnosti kompatibilní se zájmem o transparentnost v právu Společenství; ačkoli specialisté na pojistné právo zvládají identifi kaci pravidel pro aplikaci, tak to celkově není vždy případ veřejnosti“. Navíc dnes, kdy se koncept bankopojištění stává všeobecně aplikovaným a kdy hranice mezi bankovními a pojistnými produkty se stává méně vyznačenou, má takové řešení nevýhodu, tj. potenciální rozdělení mezi právo aplikované na pojišťovací operace (vymezené na bázi pravidel pro řešení sporů ve směrnicích druhé generace k pojišťovnictví) a právo aplikované na bankovní operace (určené podle pravidel pro řešení sporů v Římské konvenci). Za účelem zlepšit transparentnost legislativy Společenství v oblasti pravidel pro řešení sporů ve volbě práva, zahrnutí pravidel specifi ckých pro pojištění by mělo být stanoveno v budoucím nařízení Společenství, které bude transponovat nynější Římskou konvenci. Toto řešení ale předpokládá kompletní harmonizaci specifi ckých pravidel, která nyní ponechávají členským státům určitý stupeň svobody při stanovování propojených spojujících faktorů pro aplikaci práva pojistníka. Z tohoto důvodu to vítá jen menšina členských států. Pozn.: Dne 17. června 2008 bylo v Úředním věstníku EU vydáno Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 172
2. Vyřizování přeshraničních sporů v pojištění a Bruselská konvence Správné fungování a rozšíření jednotného trhu předpokládá, že přeshraniční spory vznikající z transakcí mezi spotřebitelem a dodavateli v různých členských státech mohou být vyřešeny legálními prostředky tak účinně, jako by to byly výhradně tuzemské spory. Aby to bylo realizováno, musí existovat moderní a jednotná pravidla a procedury umožňující vyjasnit otázky jurisdikce a zlepšit uznávání a vynucování zahraničních rozsudků. Z tohoto důvodu byla podepsána v Bruselu dne 27. září 1968 mezi šesti tehdejšími členskými státy Společenství (Německo, Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko) konvence upravující problém jurisdikce a vynucování rozsudků v občanských a podnikatelských záležitostech. Od té doby byla tato konvence modifi kována při určitém počtu příležitostí, aby zahrnula každý nový vstup do Společenství (v roce 1978 následovně po přistoupení Dánska, Irska a Spojeného království, v roce 1982 následovně po přistoupení Řecka a v roce 1989 následovně po přistoupení Španělska a Portugalska). Naposledy dne 22. prosince 2000 byla přeměněna do evropského nařízení následovně po vytvoření 3. právního pilíře Amsterodamskou smlouvou: nyní nařízení Rady č. 44/2001 upravuje otázky jurisdikce a vynucování rozsudků (práva) v občanských a podnikatelských záležitostech na úrovni Společenství. Evropský zákonodárce zavedl v té době inovace s úmyslem zlepšit fungování systému, zejména s ohledem na proceduru vynucování. Ale hlavní zlepšení spočívá v právní formě samotného nařízení, což má dvě hlavní výhody: • na rozdíl od konvence, nařízení se aplikuje automaticky na jakéhokoli nového člena EU bez nutnosti znovu dojednávat dohodu o členství a bez ratifi kace různými národními parlamenty; proto tři státy, které jako poslední přistoupily k EU (tj. Rakousko, Finsko a Švédsko), které se nepřipojily ke konvenci, jsou de iure podřízeny nařízení č. 44/2001, • v budoucnu aplikace ustanovení nařízení soudy členských států umožní smluvním stranám odvolání k ESD (předtím ESD mohl být pouze konzultován samotnými soudy a pouze pro rozhodnutí spojená s výkladem konvence). Užitek z převodu není nicméně úplný, protože Bruselská konvence bude nadále aplikována určitými zeměmi. Na základě doložky o „opting out“ (vystoupení) zahrnuté v Amsterodamské smlouvě, se Dánska netýká 3. (právní) pilíř EU, a není tudíž podrobeno tomuto nařízení. Zůstává tedy podřízeno Bruselské konvenci bez možnosti mít prospěch ze zlepšení, která byla v nařízení oproti ní provedena. Na druhé straně Spojené království a Irsko zvolily použití tohoto nástroje, ačkoli mají prospěch z doložky opting out. 173
- Page 123 and 124: classifi ed loans, the „Czech way
- Page 125 and 126: Tabulka 7 Srovnání úrovně pojis
- Page 127 and 128: Zdroj: www.pla.cz, www.pmo.cz, www.
- Page 129 and 130: • VALACH, J.: Investiční rozhod
- Page 131 and 132: • vytváření a fungování skup
- Page 133 and 134: aby byli schopni se vyrovnat s nep
- Page 135 and 136: Pokud jde o vztah nařízení č. 3
- Page 137 and 138: Naproti těmto kvalifi kovaným zá
- Page 139 and 140: Bylo však nepochybné, že tento r
- Page 141 and 142: stanoveno pravidlo pro stanovení v
- Page 143 and 144: Ratingové agentury Ing. Marie Sta
- Page 145 and 146: K využití ratingu v praxi institu
- Page 147 and 148: za službu zahrnutou do investičn
- Page 149 and 150: agenturami mohou sloužit podle vý
- Page 151 and 152: • Většina respondentů uvedla,
- Page 153 and 154: ) Přezkum pravidel pro ratingové
- Page 155 and 156: fi nancování. Současně však pr
- Page 157 and 158: Pokud jde o legislativní úpravu r
- Page 159 and 160: Seznam literatury • Vinš, P., Li
- Page 161 and 162: IMF • The recent fi nancial turmo
- Page 163 and 164: Regulace pojišťovnictví v Evrops
- Page 165 and 166: Taková šance se dá očekávat ve
- Page 167 and 168: 1.2 Specifický systém ve směrnic
- Page 169 and 170: Seznam pravidel pro řešení spor
- Page 171 and 172: na „povinné“ pojistné smlouvy
- Page 173: Podobně pravidla pro řešení spo
- Page 177 and 178: Dohody delegující jurisdikci V so
- Page 179 and 180: • dohody, které umožňují poji
- Page 181 and 182: Za účelem vyhnout se takovým sit
- Page 183 and 184: 2.3 Mimosoudní řešení přeshran
- Page 185 and 186: Kapitola 9 Pravidla Společenství
- Page 187 and 188: Dodatečné informace Je zřejmé,
- Page 189 and 190: Doba na rozmyšlenou (s právem na
- Page 191 and 192: Kromě minimálních informačních
- Page 193 and 194: opatření s úmyslem ochránit spo
- Page 195 and 196: Konečně nepřiměřená povaha sm
- Page 197 and 198: Konečně se ve směrnici uvádí,
- Page 199 and 200: Tato zranitelnost byla, již před
- Page 201 and 202: Pravidla Společenství týkající
- Page 203 and 204: nebo dokonce minimální harmonizac
- Page 205 and 206: Příloha: Komparativní analýza u
- Page 207 and 208: Nicméně za účelem omezit přek
- Page 209 and 210: Celkově obecná aplikace a rozší
- Page 211 and 212: Minimální rozsah pojištění gar
- Page 213 and 214: 1.3 Garanční fond u pojištění
- Page 215 and 216: Metody intervence garančního fond
- Page 217 and 218: Tyto povinnosti tak omezují nutnos
- Page 219 and 220: kdykoli je to možné, o pojištěn
- Page 221 and 222: European Insurance Regulation - New
- Page 223 and 224: Public consultations and Block Exem
Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část<br />
Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele<br />
Jak právo nyní vypadá, tak tyto právní předpisy nejsou neslučitelné s pravidly pro řešení sporů ve směrnicích<br />
druhé generace, protože<br />
• ve směrnici se specifi cky uvádí, že se nepoužijí na pravidla pro řešení sporů aplikovaná na pojištění,<br />
• použijí se na pravidla vztahující se k předsmluvním informacím, jež mají být dány pojistníkům, která nejsou<br />
pokryta pravidly pro řešení sporů.<br />
Nicméně za účelem odstranit to, co může být chápáno jako překážka elektronickému obchodu, určité obory<br />
bojují za zrušení výše uvedené derogace, což by znamenalo podřízení pojistných smluv prodávaných přes<br />
internet – a pouze jich – smluvnímu právu členského státu, kde je umístěn počítačový server, z něhož jsou smlouvy<br />
prodávány.<br />
Pravidla řešení sporů ve směrnicích druhé generace a transparentnost práva Společenství<br />
Jak Komise poznamenává ve své Zelené knize o Římské konvenci, aktuální řešení s ohledem na spory ohledně<br />
volby práva „není ve skutečnosti kompatibilní se zájmem o transparentnost v právu Společenství; ačkoli specialisté<br />
na pojistné právo zvládají identifi kaci pravidel pro aplikaci, tak to celkově není vždy případ veřejnosti“.<br />
Navíc dnes, kdy se koncept bankopojištění stává všeobecně aplikovaným a kdy hranice mezi bankovními<br />
a pojistnými produkty se stává méně vyznačenou, má takové řešení nevýhodu, tj. potenciální rozdělení mezi<br />
právo aplikované na pojišťovací operace (vymezené na bázi pravidel pro řešení sporů ve směrnicích druhé<br />
generace k pojišťovnictví) a právo aplikované na bankovní operace (určené podle pravidel pro řešení sporů<br />
v Římské konvenci).<br />
Za účelem zlepšit transparentnost legislativy Společenství v oblasti pravidel pro řešení sporů ve volbě práva,<br />
zahrnutí pravidel specifi ckých pro pojištění by mělo být stanoveno v budoucím nařízení Společenství, které bude<br />
transponovat nynější Římskou konvenci. Toto řešení ale předpokládá kompletní harmonizaci specifi ckých pravidel,<br />
která nyní ponechávají členským státům určitý stupeň svobody při stanovování propojených spojujících faktorů pro<br />
aplikaci práva pojistníka. Z tohoto důvodu to vítá jen menšina členských států.<br />
Pozn.: Dne 17. června 2008 bylo v Úředním věstníku EU vydáno Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)<br />
č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).<br />
172