POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Podobně pravidla pro řešení sporů ve směrnicích jsou nevhodná pro nepovinná pojištění odpovědnosti, protože
mohou vést k rozštěpení práva upravujícího odpovědnost pojistníka od toho upravujícího pojistnou smlouvu
pro takovou odpovědnost (navíc návrh směrnice v roce 1972 předpokládal podřízení všech odpovědnostních
pojistných smluv právu země, kde se nachází riziko).
Pravidla řešení sporů ve směrnicích druhé generace a liberalizace trhů
Jak je zřejmé z kapitoly 2, pravidla o řešení sporu při volbě práva stanovená ve směrnicích druhé generace
jsou jednou z překážek k celkové integraci národních trhů. Nicméně směrnice třetí generace a směrnice
o elektronickém obchodu zavedly nový prvek, který by mohl redukovat působnost těchto pravidel.
Doložka o vnitřním trhu ve směrnicích třetí generace
V souladu s jejich cílem se ve směrnicích třetí generace uvádí, že „členský stát závazku/nebo členský stát,
v němž je umístěno riziko, nebude bránit pojistníkovi v uzavření smlouvy s povoleným pojišťovacím podnikem [ …
], pokud to není v rozporu s právními ustanoveními ochraňujícími veřejný zájem v členském státě závazku nebo
v členském státě, v němž je umístěno riziko“ a když to vyhovuje právním předpisům domovského členského státu
daného podniku (druhý předpoklad není zmíněn ve směrnicích).
Znění tohoto ustanovení způsobuje problémy a vznáší otázky o účinné působnosti pravidel pro řešení sporů
ve směrnicích druhé generace. Nemohlo by to být nějaké celkově nové pravidlo, protože to by pak bylo zcela
nekompatibilní s pravidly ve směrnicích druhé generace, které jsou nicméně stále ještě v platnosti. Navíc by to
nemohl být žádným způsobem jednoduchý doplněk k těmto pravidlům pro řešení sporů, protože toto ustanovení
by pak nemělo skutečnou působnost. Při fi nální analýze člověk musí věřit tomu, že legislativní orgány Společenství
chtěly učinit rozdíl mezi právem vztahujícím se k provádění pojistných smluv, defi novanému na základě směrnic
druhé generace a právem vztahujícím se k obsahu smluv, které na základě směrnic třetí generace by se skládaly
z práva domovského členského státu podniku a právních ustanovení k veřejnému zájmu v členském státě
závazku/nebo v členském státě, v němž je situováno riziko.
Doložka o vnitřním trhu ve směrnici o elektronickém obchodu
Ve Směrnici o elektronickém obchodu (směrnice 2000/31/ES ze dne 8. června 2000) se uvádí, na jedné
straně, že členské státy nesmí omezit svobodu poskytovat služby informační společnosti z jiného členského státu
na základě pravidel, která byla předmětem harmonizace na úrovni Společenství, a na druhé straně, že tyto
služby jsou řízeny národními předpisy v koordinované oblasti aplikované v tomto členském státě.
171