POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část
Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele
Svoboda volby poskytnutá smluvním stranám
Z pohledu principu omezujícího svobodnou volbu aplikovaného práva zaručují ochranu pojištěných u smluv
uzavřených danými fyzickými osobami specifi cké charakteristiky takových smluv.
Masové pojistné smlouvy stále více spadají pod kategorii smluv zvaných jako „standardní“ smlouvy, u nichž
jediná volba pojištěného je souhlasit s navrhovanými podmínkami nebo s nimi nesouhlasit. Rozhodné právo je
vždy určeno pojistitelem, který, jestliže to může učinit, směřuje k výběru práva, které bude nejlépe sloužit jeho
zájmům. Za těchto okolností nemůže být řeč o „volbě“. Omezení svobody volby proto umožňuje omezit arbitráž
ze zákona ve prospěch pojištěných.
Dále je nutno říci, že pro „svobodnou“ volbu je nutností jasná volba, učiněná při plné znalosti faktů. Tak, aby
pojištěné osoby mohly svobodně zvolit právo aplikované na jejich smlouvy, potřebovaly by být obeznámeny
nejen s právem upravujícím pojistnou smlouvu v jejich vlastní zemi, ale také s právem v ostatních zemích a znát
co v něm je a není obsaženo tak, aby bylo zvoleno právo, které jim nejlépe vyhovuje. Bohužel podívejme se
na fakta: taková vyhlídka je nerealistická!
Při existenci výše uvedeného by nemělo být přehlédnuto, že Římská konvence se vztahuje na bankovní a jiné
fi nanční služby.
Přednost práva země rizika/závazku
Ačkoli z právního hlediska směrnice druhé generace dávají přednost právu země rizika nebo závazku, v praxi
právo, které se aplikuje častěji, je právo země bydliště pro životní a neživotní pojistné smlouvy. Proto směrnice
druhé generace dávají tentýž výsledek jako Římská konvence pro takzvané „spotřebitelské“ smlouvy, kde smluvní
strany nevybírají právo (což je legitimní z důvodu té skutečnosti, že neexistuje skutečná volba u standardních
smluv). Z hlediska ochrany spotřebitele je tato situace poněkud příznivější:
• pro pojistníka a příslušný národní soud, co se týká sporu, právo země, v níž má pojistník bydliště, je určitě
nejznámější pro všechny strany,
• navíc to umožňuje snazší dohled příslušnými národními úřady, které nemusí znát a rozumět 15 různým právům.
Aplikace práva země rizika/závazku tak potenciálně odděluje právo aplikované na podnik od toho, které
je aplikováno na jeho činnost (tj. smlouvy), jež je prováděna cestou FOS. Toto oddělení je škodlivé, protože
právo společností obsahuje také ustanovení týkající se ochrany spotřebitele, zejména ta, jež se týkají podílu
na bonusech, pravidel o smluvních plněních, převodu a likvidace portfolia smluv nebo dokonce skupinového
pojištění, a to ve prospěch těchto smluv. Následně by mohl vzniknout potenciální spor mezi těmito dvěma
systémy.
170