POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

na „povinné“ pojistné smlouvy je právo toho státu, který stanovuje povinnost sjednat pojištění. Nebylo by
rozumné, a to z hlediska rozhodného práva, vydělovat odpovědnost z tohoto pojištění a není nutné ani uvádět,
že koncept smluvní svobody a svobodné vůle smluvních stran jsou rozdílné v povinném pojištění.
Kogentní ustanovení a legislativa veřejného pořádku jako doplněk k rozhodnému právu
Stejně jako Římská konvence, tak pravidla pro řešení sporů ve směrnicích druhé generace stanovují, že daný soud
může použít kogentní ustanovení a legislativu veřejného pořádku z práva jiného než toho, které je aplikováno
na základě pravidel pro řešení sporů stanovených ve směrnicích. Soud může konkrétně použít tuto možnost
ve specifi ckých případech velmi podobných těm, které jsou stanoveny Římskou konvencí:
• za prvé, jestliže smluvní strany zvolí právo dané země, zatímco všechny situační aspekty této smlouvy kromě
tohoto práva jsou v momentu volby umístěny v jiné zemi: použijí se kogentní ustanovení práva této země
nehledě na volbu práva učiněnou smluvními stranami (platné pouze pro neživotní pojištění),
• za druhé, jestliže rozhodné právo není lex fori (tj. právo místa, kde se věc projednává): použijí se kogentní
ustanovení země příslušného soudu, nehledě na volbu práva smluvními stranami,
• a konečně, jestliže tak právo členského státu určuje, může se použít legislativa veřejného pořádku z práva
členského státu, v němž je umístěno riziko, nebo členského státu, který stanovuje povinnost sjednat pojištění.
Odůvodněnost těchto doplňkových pravidel je stejná jako pro ekvivalentní pravidla v Římské konvenci. Použití
těchto kogentních ustanovení a legislativy veřejného pořádku funguje jako protiváha ke svobodě volby použité
smluvními stranami, co se týká práva aplikovaného na smlouvu (i když v tomto případě svoboda je co nejméně
omezena nebo je závislá na goodwill členského státu) a cílem je omezit regulující arbitráž mezi smluvními
stranami a ochránit ty, kteří uzavírají smlouvy.
S ohledem na působnost těchto pravidel je to identické: aplikace kogentních ustanovení a legislativy veřejného
pořádku se týká všech pojistných smluv včetně těch, jimiž jsou pojištěna velká rizika.
1.3 Kritická analýza pravidel pro řešení sporů specifických pro pojištění
Pravidla pro řešení sporů v pojišťovacích směrnicích druhé generace a ochrana pojistníka
Globálně kromě pojištění velkých rizik, pro něž je svoboda volby standardní praxí, ponechávají směrnice druhé
generace smluvní stranám malou volbu. Navíc na rozdíl od Římské konvence, která stanoví při absenci volby
smluvními stranami domněnku ve prospěch práva země, v níž je pojistitel usazen, směrnice druhé generace
stanovují skutečnou přednost práva země, v níž se nachází riziko, která se použije ve značné většině případů,
zejména, když smluvní strany neučinily žádnou volbu. Problém ochrany pojistníka musí být následně analyzován
ve světle těchto dvou hlavních charakteristik.
169