POJISTNà ROZPRAVY - Pojistný obzor
POJISTNà ROZPRAVY - Pojistný obzor
POJISTNà ROZPRAVY - Pojistný obzor
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
na „povinné“ pojistné smlouvy je právo toho státu, který stanovuje povinnost sjednat pojištění. Nebylo by<br />
rozumné, a to z hlediska rozhodného práva, vydělovat odpovědnost z tohoto pojištění a není nutné ani uvádět,<br />
že koncept smluvní svobody a svobodné vůle smluvních stran jsou rozdílné v povinném pojištění.<br />
Kogentní ustanovení a legislativa veřejného pořádku jako doplněk k rozhodnému právu<br />
Stejně jako Římská konvence, tak pravidla pro řešení sporů ve směrnicích druhé generace stanovují, že daný soud<br />
může použít kogentní ustanovení a legislativu veřejného pořádku z práva jiného než toho, které je aplikováno<br />
na základě pravidel pro řešení sporů stanovených ve směrnicích. Soud může konkrétně použít tuto možnost<br />
ve specifi ckých případech velmi podobných těm, které jsou stanoveny Římskou konvencí:<br />
• za prvé, jestliže smluvní strany zvolí právo dané země, zatímco všechny situační aspekty této smlouvy kromě<br />
tohoto práva jsou v momentu volby umístěny v jiné zemi: použijí se kogentní ustanovení práva této země<br />
nehledě na volbu práva učiněnou smluvními stranami (platné pouze pro neživotní pojištění),<br />
• za druhé, jestliže rozhodné právo není lex fori (tj. právo místa, kde se věc projednává): použijí se kogentní<br />
ustanovení země příslušného soudu, nehledě na volbu práva smluvními stranami,<br />
• a konečně, jestliže tak právo členského státu určuje, může se použít legislativa veřejného pořádku z práva<br />
členského státu, v němž je umístěno riziko, nebo členského státu, který stanovuje povinnost sjednat pojištění.<br />
Odůvodněnost těchto doplňkových pravidel je stejná jako pro ekvivalentní pravidla v Římské konvenci. Použití<br />
těchto kogentních ustanovení a legislativy veřejného pořádku funguje jako protiváha ke svobodě volby použité<br />
smluvními stranami, co se týká práva aplikovaného na smlouvu (i když v tomto případě svoboda je co nejméně<br />
omezena nebo je závislá na goodwill členského státu) a cílem je omezit regulující arbitráž mezi smluvními<br />
stranami a ochránit ty, kteří uzavírají smlouvy.<br />
S ohledem na působnost těchto pravidel je to identické: aplikace kogentních ustanovení a legislativy veřejného<br />
pořádku se týká všech pojistných smluv včetně těch, jimiž jsou pojištěna velká rizika.<br />
1.3 Kritická analýza pravidel pro řešení sporů specifických pro pojištění<br />
Pravidla pro řešení sporů v pojišťovacích směrnicích druhé generace a ochrana pojistníka<br />
Globálně kromě pojištění velkých rizik, pro něž je svoboda volby standardní praxí, ponechávají směrnice druhé<br />
generace smluvní stranám malou volbu. Navíc na rozdíl od Římské konvence, která stanoví při absenci volby<br />
smluvními stranami domněnku ve prospěch práva země, v níž je pojistitel usazen, směrnice druhé generace<br />
stanovují skutečnou přednost práva země, v níž se nachází riziko, která se použije ve značné většině případů,<br />
zejména, když smluvní strany neučinily žádnou volbu. Problém ochrany pojistníka musí být následně analyzován<br />
ve světle těchto dvou hlavních charakteristik.<br />
169