POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část
Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele
Koncept „velkých rizik“ z hlediska rozsahu zahrnuje všechny smlouvy uzavřené podniky, jejichž roční obrat
převyšuje 24 mil. EUR nebo jejichž počet zaměstnanců převyšuje 250, nebo jejichž celková bilance převyšuje
6,2 mil. EUR. Zahrnuty jsou také smlouvy uzavřené dceřinými společnostmi skupin, jejichž roční konsolidovaný
obrat, nebo celkový počet zaměstnanců nebo celková konsolidovaná bilance převyšuje výše uvedené limity.
Z hlediska povahy pojištěných rizik koncept „velkých rizik“ byl postupně a extenzivněji defi nován způsobem
nabízejícím větší svobodu volby pro podniky. Proto tento koncept, který původně pokrýval pouze pojistná
odvětví jako železniční, letecká a námořní doprava, byl rozšířen směrnicí 90/618/EEC na pojistné odvětví
„vnitrozemská doprava“, a pak třetí směrnicí neživotního pojištění na všechna pojistná odvětví neživotního
pojištění.
Toto postupné rozšiřování konceptu „velkých rizik“ nicméně doposud nezahrnulo skupinové pojistné smlouvy
životního pojištění uzavřené s velkými podniky. Bez ohledu na jejich velikost, je právem aplikovaným na takové
smlouvy právo země, v níž mají oprávněné osoby bydliště. Pokud by vznikla nutnost v případě, že jsou zahrnuty
osoby s bydlištěm v různých zemích, tak se to řídí právem každé z těchto zemí pro odpovídající závazky
v souladu s technikou „dépeçage“. Tvůrce legislativy Společenství zůstal proto doposud mnohem restriktivnější
v životním pojištění než v neživotním pojištění, i když to znamená vytváření potíží pro skupinové smlouvy
zdravotního, úrazového a životního pojištění.
Pozn. překladatele: „Dépeçage“ – jde o rozdělení soudního případu na části s tím, že volba práva se provede
pro každou část případu. Toto rozdělení může napomoci rozhodnutí ve věci.
Doplňková pravidla
Právo aplikované na povinné pojištění
Volba rozhodného práva nabývá zvláštní dimenzi, co se týká „povinných“ pojistných smluv, které stále častěji
zahrnují pojištění odpovědnosti pojistníka.
Cílem není pouze ochránit zájmy pojistníka, ale také oprávněných osob z takové smlouvy. Proto všechny
„povinné“ pojistné smlouvy musí vyhovovat ustanovením členského státu, který stanovuje povinnost uzavřít dané
pojištění. Ve druhé směrnici neživotního pojištění se tudíž uvádí, že jestliže existuje rozpor mezi právem členského
státu, v němž se nachází riziko, a členského státu, který stanoví povinnost uzavřít pojištění, tak právo posledně
jmenovaného má přednost.
Ve druhé směrnici neživotního pojištění se také uvádí, že členský stát může na základě derogace z pravidel pro
řešení sporů ohledně volby rozhodného práva na jiné pojistné smlouvy určit, že rozhodné právo aplikované
168