POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část
Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele
• za třetí, jestliže aplikované právo není právem země příslušného soudu: pak se použijí mandatorní ustanovení
země soudu,
• a nakonec s ohledem na tzv. spotřebitelské smlouvy může soud rozhodnout o aplikaci mandatorních ustanovení
práva země, kde má pojistník bydliště (tento případ se netýká pojistných a zajišťovacích smluv pokrytých
Římskou konvencí).
Římská konvence a ochrana pojistníka
Z pohledu spotřebitele první věcí, na niž je třeba upozornit, je, že smluvní strany mají v rámci Římské
konvence značnou svobodu a konvence je limitována jednoduše na odstranění právní nejistoty v případě, že
se nedohodnou, jaké právo aplikovat na smlouvu. Nepředpokládá se žádné speciální zacházení s pojistníky
ve srovnání se spotřebiteli klasického zboží a služeb, a to dokonce ani v případě, že fyzická osoba pojišťuje
riziko umístěné mimo území Evropské unie.
Použití práva země, v níž má pojistitel sídlo, pokud se smluvní strany nedohodnou na volbě práva, znamená
dodatečně několik nevýhod:
• za prvé to vede k použití práva, které pojištěný s určitostí dobře nezná (i když to nutně neznamená méně
ochrany),
• za druhé, právo, které se aplikuje u dané smlouvy, asi nemá žádnou spojitost s kontextem provádění smlouvy,
když pojistitel nebo zajistitel má sídlo v jiné zemi než je umístěno riziko,
• a konečně, toto pravidlo vede k několika právům aplikovaným na smlouvy o soupojištění nebo souzajištění
uzavřené s pojistiteli/zajistiteli usídlenými v jiných zemích, což je určitým zdrojem potíží.
Pravidla, týkající se aplikace kogentních ustanovení a legislativy veřejného pořádku, nicméně předpokládají, že
taková analýza by měla být oprávněná za předpokladu, že pravidla pro ochranu spotřebitelů jsou častá a pro
většinu z nich významná.
Na závěr by mělo být poznamenáno, že jestliže by konvence měla být aplikována na pojistné smlouvy,
na základě kterých jsou kryta rizika umístěná ve Společenství, všechny zmíněné nevýhody by se týkaly pouze
smluv uzavřených podniky a odborníky (podnikateli) a smluv uzavřených jednotlivci na rizika, která se nacházejí
mimo zemi jejich bydliště nebo uzavřená se zahraničními pojistiteli na základě „aktivního FOS“ (svobody
poskytování služeb). Jiné smlouvy, tj. smlouvy uzavřené jednotlivci pro rizika situovaná v zemi jejich bydliště
s pojistitelem, jenž má sídlo v této zemi nebo provozujícím zde činnost na základě „pasivního FOS“, by měly
prospěch z mírně příznivějšího režimu z pohledu ochrany spotřebitele. Patřily by skutečně pod působnost pravidel
stanovených pro tzv. spotřebitelské smlouvy, které ačkoli předpokládají úplnou svobodu volby práva pro smluvní
strany, v případě absence volby, počítají také s použitím práva země bydliště pojistníka.
164