POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Taková šance se dá očekávat ve střednědobém horizontu. Na začátku roku 2003 publikovala Komise Zelenou
knihu o „Převodu Římské konvence na komunitární nástroj a jeho modernizaci“, jejímž cílem má být získat názory
kompetentních úřadů, průmyslových a spotřebitelských sdružení na zamýšlené modifi kace této konvence (viz
COM(2002)654). V návaznosti na tuto konzultaci by komise mohla doporučit návrh nařízení k přijetí.
Právo aplikované na zajištění a pojištění rizik nikoli na úrovni Společenství
V Římské konvenci se uvádí, že smluvní strany mají svobodu zvolit jakékoli právo, kterým by se měla řídit smlouva,
včetně práva státu, který není signatářem konvence. Tento výběr může být výslovný nebo vyplývat nepřímo,
ale s rozumnou jistotou, z „podmínek smlouvy nebo z okolností případu“. Ve druhém uvedeném případě je
na příslušném soudu, aby zjistil úmysl smluvních stran, když uzavíraly smlouvu, a to na základě smlouvy samotné
(forma, podmínky odkazující na dané právo, podmínky určující příslušnou jurisdikci pro řešení sporů …) nebo
na základě informací z nepřímého kontextu (zejména právo aplikované na jiné smluvní vztahy zavazující smluvní
strany). Navzdory tomu smluvní strany určitě vyjádřily přes to tím či oním způsobem svůj úmysl a soud by nemohl
žádným způsobem odvodit, jaké právo bylo aplikováno, z předpokladů o výběru práva smluvními stranami
daném okolnostmi.
Dále lze uvést, že výběr práva smluvními stranami není neodvolatelný a časem může být jimi modifi kován.
A konečně je možné říci, že výběr může být plurální; dané smluvní strany mohou aplikovat dané právo na část
smlouvy a jiné právo na zbytek smlouvy v souladu s technikou zvanou „dépeçage“.
Kogentní (závazná) ustanovení a legislativa veřejného pořádku (místa soudu), nepřímá
k aplikovanému právu
Jako doplněk ke svobodě volby dostupné smluvním stranám a výsadě poskytnuté všeobecně dodavateli služby
Římská konvence uvádí, že daný příslušný soud může použít jako kogentní ustanovení legislativu veřejného
pořádku z jiného práva než z toho, jež bylo vybráno smluvními stranami, nebo které je aplikováno na základě
pravidla o sporu vymezeného v konvenci. V tomto smyslu by mělo být připomenuto, že kogentní ustanovení jsou
ta, od nichž se smluvní strany nesmí ve smlouvě odchýlit (pokud smlouva nespadá pod zahraniční právo); právo
veřejného pořádku určuje použitá kogentní ustanovení bez ohledu na právo, kterým se řídí smlouva.
Daný soud může využít tuto možnost specifi cky v následujících čtyřech případech:
• za prvé, jestliže smluvní strany zvolí právo dané země, zatímco všechny elementy situace u smlouvy v čase
volby, jiné než toto právo, jsou umístěny v jiné zemi: mandatorní ustanovení práva této jiné země se proto
použijí nehledě na právo zvolené smluvními stranami,
• za druhé, jestliže právo aplikované na smlouvu není právem země nejúžeji s ní spojené: pak se použije
legislativa o právu veřejného pořádku země, s níž je smlouva co nejúžeji spojena,
163