POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část
Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele
Překlad z publikace Bertrand Labilloy: EUROPEAN INSURANCE REGULATION
(New Opportunities for Insurers and Consumers)
Kapitola 8
Právní rámec pro plnění pojistných smluv
Prvním způsobem ochrany spotřebitelů je odstranění veškerého rizika a nejistoty při výběru práva použitého
ve smlouvách podepsaných s dodavateli a při určení příslušné jurisdikce v případů sporů. Určitý výběr nebo
určení by především nemělo být vynucováno na spotřebitelích v těch oblastech, v nichž by to bylo v jejich
neprospěch. Taková ochrana je v pojištění dokonce mnohem důležitější, protože pojištění je založeno na prodeji
smluv a je vysoce závislé na jurisdikci. Proto evropské legislativní orgány počítají s konfl iktem v oblasti právních
a jurisdikčních pravidel specifi ckých pro pojištění, která byla upravena na úrovni Společenství v pojišťovacích
směrnicích druhé generace (viz podkapitola 1) a Bruselské konvenci (viz podkapitola 2).
V tomto ohledu by měly být zmíněny úzké vazby mezi sporem při výběru práva a při určení jurisdikce: pokud
smluvní strany nezvolí právo použité ve smlouvě, je určeno danými soudy, kdežto obráceně, právo použité
ve smlouvách určuje, které soudy mohou být kontaktovány v případě sporů mezi smluvními stranami.
1. Právo aplikované na pojistné smlouvy
Bez ohledu na uvažovanou činnost má výběr práva aplikovaného na smluvní vztahy mezi dodavateli
a spotřebiteli v oblasti poskytování zboží a služeb rozhodující význam, zejména pokud mezi nimi existuje spor.
To je obzvláště pravdivé v kontextu jednotného trhu, kde určení rozhodného práva může velmi rychle vyvolat
bolení hlavy, jestliže neexistuje žádné pravidlo určující, jaké právo použít při absenci platného výběru práva
smluvními stranami. Každý si musí jako extrémní případ představit právo státu, v němž je dodavatel usazen, právo
státu místa bydliště spotřebitele či státu, v němž je služba realizována a je jasné, že každý případ je odlišný.
Z tohoto důvodu, aniž by byl odmítnut princip svobodné vůle, který je základem smluvních vztahů, členské státy
Evropského společenství přijaly v červnu 1980 multilaterální konvenci koordinující národní ustanovení týkající se
výběru rozhodného práva aplikovaného ve smlouvách. Tato konvence odstranila na jedné straně nejistotu, pokud
jde o to, které právo zvolit, a omezila jurisdikční arbitráž, jestliže nebyl učiněn smluvními stranami platný výběr
práva a na druhé straně garantovala smluvním stranám minimální ochranu bez ohledu na právo, které zvolily.
161