POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Pokud jde o legislativní úpravu ratingových agentur v ČR, je zápis agentur možný podle dvou fi nančních zákonů:
• jde jednak o §193 zákona č.256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a
• jednak o §12b zákona č.21/1992 Sb., o bankách (k zákonu o bankách se ještě váže úprava podrobnějších
požadavků ve vyhlášce č. 123/2007 Sb., o pravidlech
• obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, § 116 – 126).
Závěr
Současná diskuse o ratingových agenturách se zaměřuje zejména na úlohu ratingových agentur
ve strukturovaných fi nancích a identifi kaci aktuálních problémů ratingových agentur v souvislosti se strukturovanými
fi nancemi. Hlavní aktuální problémy ratingových agentur v souvislosti se strukturovanými fi nancemi se podle
dosavadních zjištění týkají zejména následujících okruhů:
• Transparentnosti ratingového procesu a metodologií (jedná se zejména o zjednodušení přístupu investorů
k informacím o ratingu, omezení ratingu a předpokladům, za nichž byl rating strukturovaného produktu
zpracován).
• Průběžného monitorování ratingu (jde o fl exibilitu a rychlou revizi ratingu v případě potřeby; dále o průběžné
uveřejňování informací o výkonnosti ratingu a potřebě fl exibility při změnách ratingů strukturovaných produktů).
• Dostatečnosti lidských zdrojů ratingových agentur (náročnost a velké objemy strukturovaných fi nancí vyžadují
dostatek kvalifi kovaných zdrojů, dále jde o otázky odměňování analytiků).
• Střetu zájmů (jde zejména o konfl ikt poskytování ratingu a zároveň dodatečných služeb ratingovou agenturou
a o problém struktury poplatků, standardně se kritika týká faktu, že za rating platí emitent nikoli investor).
Návrh Evropské komise na zavedení dohledu a regulace ratingových agentur na úrovni EU není účastníky trhu
ani většinou regulátorů vnímán pozitivně. Všeobecně převládá podpora pro zachování samoregulace. Například
podle názoru generálního ředitele Investiční společnosti České spořitelny Radka Urbana:
1. Pokud existuje představa na úrovni EU nebo některé členské země EU (Německo, Francie) o vytvoření
„evropské“ nebo „národní“ ratingové agentury z důvodu omezení závislosti na ne-evropských (čti amerických)
ratingových agenturách, jde o iluzi, protože investoři důvěřují zavedeným značkám S&P, Moody´s a Fitch/
IBCA, resp. JCRA (Japan Credit Rating Agency). Případné povinné používání evropské ratingové agentury
evropskými bankami je cesta do pekla, protože taková ratingová agentura by mohla pracovat na politickou
objednávku a pouze problém emitentů oddalovat a de facto zhoršovat postavení investorů.
155