POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Bylo však nepochybné, že tento rozvoj uvedené oblasti a připravovaný vstup České republiky do EU si vyžádá
značné prohloubení daných pravidel, a tedy i rozsáhlé změny v právní úpravě. Tato nová úprava se také brzy
začala připravovat jako další novelizace uvedené právní úpravy, ale s ohledem na rozsáhlost změn, které se
dotýkaly prakticky každého ustanovení, bylo rozhodnuto vydat nový zákon o pojišťovnictví. Stalo se tak, jak již
bylo uvedeno, zákonem č. 363/1999 Sb. a prováděcí vyhláškou č. 75/2000 Sb.
I tak byla tato nová úprava přínosem pro stanovení pravidel pro podnikání v pojišťovnictví. Zákon měl rozsah
51 paragrafů rozdělených do sedmi částí a byl doplněn přílohou, v níž byla poprvé defi nována odvětví
a skupiny pojištění v duchu evropské úpravy. Důležité bylo, že zákon obsahoval i novely dalších zákonů,
nezbytné vzhledem k novým pravidlům. Velmi pozitivní byl rozsáhlý výklad základních pojmů uvedený v § 2
citovaného zákona, který zajišťoval větší srozumitelnost a sjednocení praxe. Vedle defi nic určujících pojmů je
třeba připomenout například účelné defi nování pojmu „bezúhonné osoby“, poprvé také potřebného pojmu i pro
pojistnou smlouvu „pojistník“, „pojistný kmen“, „pojistné podmínky“ a dále vymezení neživotního a životního
pojištění.
Zákon dále změnil řadu pravidel pro vznik a činnost pojišťoven, které již vycházely z evropské úpravy, i když
ne v potřebném rozsahu. Tak byla například zrušena povinnost složení kauce, upustilo se od předkládání
všeobecných pojistných podmínek ke schválení; tato povinnost však zůstala pro případ, kdy tak stanovil
zákon ve smyslu § 8 odst. 8, což bylo pouze u některých povinných pojištění. Bylo také stanoveno pravidlo,
že pojišťovna může provozovat pouze pojišťovací nebo zajišťovací činnost a činnosti s nimi související (§ 2
písm. e)), a to v rozsahu povolení, které již bylo uděleno Ministerstvem fi nancí. Pojišťovna mohla být založena
pouze v právní formě akciové společnosti či jako družstvo a zajišťovna pak pouze ve formě akciové společnosti.
Povolení k činnosti se již udělovalo pouze pro odvětví životních pojištění nebo podle pojistných odvětví
neživotních pojištění či skupin neživotních pojištění ve smyslu přílohy k zákonu. Zákon dále zakázal udělování
povolení pro souběžné provozování životních a neživotních pojištění. Řada důležitých změn se týkala i pravidel
hospodaření pojišťoven a s tím spojených kompetencí dozorčího orgánu, které vyjadřovaly především zajištění
bezpečnosti tohoto podnikání z hlediska ochrany zájmů spotřebitelů. Důležité bylo i nové ustanovení § 40, které
rušilo povinnost kompozitních pojišťoven ukončit ve stanovené lhůtě provozování životního či neživotního pojištění
a dalo tedy možnost působení univerzálních pojišťoven, avšak za předpokladu splnění stanovených podmínek.
I přes naznačená a nesporná pozitiva bylo jasné, že tato právní úprava bude nepochybně procházet řadou
novel, což se s ohledem na politický a ekonomický rozvoj státu také stalo. Tak již od 1. srpna 2000 (zák.
č. 159/2000 Sb.) do současnosti bylo třeba vydat cca 13 novel obsažených v různých zákonech. Je třeba
zdůraznit zákony přijaté v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie, k čemuž došlo 1. dubna
2004 dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.
137