POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

K významu právní úpravy pojišťovnictví
některých souvisejících zákonů. Jde tedy o značně dlouhou dobu trvání této právní úpravy i ve srovnání s jinými
právními předpisy tohoto období legislativního vření. Přestože byla tato úprava značně stručná a neaplikovala ani
příslušné direktivy EU, její význam byl značný a jistě splnila svůj účel. Zajistila rozbití monopolu České pojišťovny
a vznik konkurence v pojišťovnictví. Stanovila pravidla pro zakládání a činnost nových pojišťoven a zajišťoven
a napomáhala vzniku tuzemských pojišťoven vytvořením jednoroční „ochranné lhůty“, která odložila průnik
zahraničních subjektů na tuzemský pojišťovací trh.
I přes uvedenou stručnost (31 §§) zákona byla dána dostatečná pravidla pro vznik a hospodaření subjektů
působících na tomto území. Přispěla k tomu i skutečnost, že zákon byl koncipován jako zákon o „pojišťovnictví“
a nikoli o „pojišťovnách“, což umožnilo stanovit pravidla pro celou tuto oblast, ne jen pro pojišťovny, například
na rozdíl od zákona o bankách.
Význam této úpravy v počátcích novodobého rozvoje pojišťovnictví na území českého státu lze dále spatřovat
ve vytvoření státního dozoru nad pojišťovnictvím, kterým byl určen útvar Ministerstva fi nancí ČR a stanovení
jeho kompetencí zejména v oblasti povolovací a kontrolní. Zákon tak stanovil základní předpoklady pro vznik
pojišťoven s nezbytnou žádostí a doklady pro vydání povolení podnikat v této oblasti a dozorčí orgán prověřil
splnění podmínek, mezi něž patřilo i složení kauce ve výši 10 000 000 Kč a schválení všeobecných pojistných
podmínek či v určeném rozsahu i sazeb pojistného.
Některá pravidla byla stanovena i pro hospodaření pojišťoven, zejména pro tvorbu účelových pojistných fondů
a zásady pro umístění těchto prostředků. Byla to ale úprava, která si již v roce 1993 vyžádala určitých změn,
a to hlavně stanovením povinnosti vytvářet pojišťovnami místo účelových pojistných fondů předepsané technické
rezervy, při dodržování předepsaných pravidel. Tady také bylo jádro kontrolní činnosti státního dozoru, který
dostal pro tento účel řadu kompetencí, včetně možnosti ukládání sankcí při nedodržení povinností pojišťovnám či
dalším subjektům v pojišťovnictví stanovených právními předpisy. Svůj význam měla, byť velmi stručná, pravidla
pro zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví a pro dodržování mlčenlivosti o skutečnostech týkajících se
pojištění fyzických a právnických osob a o činnosti pojišťoven.
Pravidla pro výkon zajišťovací činnosti ani speciální úprava pro zajišťovny v zákoně nebyla upravena
a s ohledem na nejasnou legislativní zkratku v § 2 odst. 1 „… podnikat v pojišťovnictví na území České republiky
může za podmínek stanovených tímto zákonem pojišťovna nebo zajišťovna (dále jen „pojišťovna“) …“ , dalo by
se usuzovat, že byla pro pojišťovny i zajišťovny stanovena stejná pravidla, což však zřejmě nebylo nejvhodnější
řešení. Přes všechny nedokonalosti poplatné období, kdy zákon vznikal, lze konstatovat, že daná pravidla i celá
právní úprava této problematiky měla pozitivní význam pro rozvoj podnikání v pojišťovnictví a vytvoření základů
pro tento bezpečný segment fi nančního trhu.
136