POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Naproti těmto kvalifi kovaným zásadám platným pro vyspělé tržní hospodářství, odstartoval uvedený dekret
prezidenta republiky monopolizační proces v pojišťovnictví, ostatně jako v celém hospodářství. Ten byl pak
dovršen usnesením vlády vyhlášeným ministrem fi nancí vyhláškou č. 977/1948 Ú. l. Vznikla tak Československá
pojišťovna, národní podnik, s monopolním tedy bezkonkurenčním postavením ve státě, se značným majetkem
ve správě, ale také zcela státem ovládaná. Proto i stanovení právních pravidel pro její činnost a zejména
hospodaření odpovídalo této situaci. Organizaci a působnost pojišťovny, způsob jejího hospodaření, druh
i výši jejích prostředků stanovil statut, který vydal ministr fi nancí po jeho schválení vládou. S ohledem na toto
pojetí nebylo třeba ani upravit výkon státního dozoru zcela zákonem a příjmy z pojištění či vytvořené přebytky
z pojištění se staly významným přerozdělovacím zdrojem.
K významnější změně nedošlo ani vydáním zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, který nabyl účinnosti
1. 1. 1967 a vytvořil Státní pojišťovnu jako monopolní pojišťovací a zajišťovací podnik ve formě státní
hospodářské organizace. Změnu neznamenalo ani vydání zákona č. 162/1968 Sb., který v souvislosti
s federativním uspořádáním státu vytvořil ze Státní pojišťovny dva samostatné podniky, a to Českou státní
pojišťovnu se sídlem v Praze a Slovenskou státní pojišťovnu se sídlem v Bratislavě. Ani za této situace nevznikla
konkurence, neboť na základě dohod mezi těmito pojišťovnami došlo k teritoriálnímu věcnému rozdělení
pojišťovacího trhu. Pro tyto vlastně monopolní pojišťovny platila obdobná pravidla a zásady hospodaření.
Zákonem byly stanoveny pravomoci ministra fi nancí, který rozhodoval o převzetí závazků pojišťovny státem,
mohl uložit vytvoření dalších fondů a rezerv, než jaké ukládal zákon, určoval výši základního rezervního fondu
a pravidla pro tyto fondy a rezervy. Stanovil také sazby na zákonné pojištění v příslušných právních předpisech
a obecně pojistně technické zásady pro určení sazby pojistného, podle nichž pak pojišťovna sazby stanovila.
Tato úprava pak platila až do historicky zásadní změny, kterou v souvislosti s politickými a ekonomickými
přeměnami ve společnosti přinesl zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, který nabyl účinnosti 28. května
1991. Je až udivující, jaká byla potřeba této nové právní úpravy podnikání v pojišťovnictví, když v tak relativně
krátké době po změně poměrů ve státě, byl tento zákon vydán, a to ještě před rozsáhlou novelou občanského
zákoníku provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992, ale i před vydáním řady
zásadních zákonů například obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.). Vzhledem k existenci nového
rozdělení kompetencí mezi federálními a republikovými orgány v rámci ČSFR byl přijat i obdobný zákon
Slovenské národní rady č. 241/1991 Sb., upravující tuto problematiku pro území Slovenské republiky. Nedílnou
součástí této právní úpravy byly i prováděcí vyhlášky (v ČR č. 259/1991 Sb. a v SR č. 98/1991 Sb.).
Po vzniku České republiky pak tato pravidla podnikání v pojišťovnictví, i když s několika novelizacemi, platila
pro toto území až do 1. 4. 1999, kdy nabyl účinnosti zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně
135