Formát PDF ke staženà - PÅipravujeme Älánek
Formát PDF ke staženà - PÅipravujeme Älánek
Formát PDF ke staženà - PÅipravujeme Älánek
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
osobnosti bratského hnutia<br />
O životě a misijní práci<br />
Karola Pavloviče<br />
rozhovor s dcerou K. Pavloviče, Ester Josiekovou<br />
Ester Josieková, roz. Pavlovičová, vyrostla<br />
v rodině misijního pracovníka Karola<br />
Pavloviče (1898-1955), který mimo jiné 35<br />
let působil jako pastýř a učitel v bratislavském<br />
sboru. Sestra Ester nám svými vzpomínkami<br />
dává nahlédnout do života a práce<br />
Božího muže, který byl blízkým spolupracovní<strong>ke</strong>m<br />
F.Butchera a spolu s ním budoval<br />
bratrské sbory na Slovensku.<br />
Sestro Ester, Vy jste vyrůstala v rodině<br />
Karla Pavloviče, jednoho z vůdců bratrského<br />
hnutí v bývalém Československu,<br />
jak se žilo v rodině Pavlovičových?<br />
Doma nás bylo šest a náš dům byl<br />
otevřený. Lidé, kteří přijeli do Bratislavy<br />
z venkova, tak u nás přespávali. Někteří<br />
přišli za školou, jiní za prací a někteří<br />
u nás prakticky vyrostli. Například v době<br />
války pomáhal můj otec Židům, převáděl<br />
je přes hranice do Maďarska. Dobře si<br />
vzpomínám například na sestry Waldmannovy,<br />
ty se po válce dokonce vrátily<br />
a chodily do shromáždění. Ale otec pomáhal<br />
i nevěřícím například jednomu medikovi<br />
z Piešťan. Ale vzpomínám si i na další<br />
dva lidi a ještě jednu rodinu, která u nás<br />
bydlela. Pro tu si však přišli jednou v noci<br />
gardisti a odvedli je přímo do koncentráku.<br />
Jen zázra<strong>ke</strong>m nás za to nepostříleli.<br />
Ten, kdo pomáhal Židům, byl totiž zpravidla<br />
hned zastřelen. Jednou si však rodiče<br />
přinesli domů z Trenčína malého chlapce,<br />
měl tehdy sedm měsíců. Navštěvoval nás<br />
tehdy dědeček toho chlapce, ale po určité<br />
Ester Josieková, roz. Pavlovičová<br />
době to začínalo být nebezpečné a tak si<br />
chlapce vzal a dal ho Růžence Vaňatkové.<br />
Ta dokonce vzala k sobě i rodiče toho<br />
chlapce a schovávala je. Jeden židovský<br />
chlapec však u nás přece jen zůstal na<br />
trvalo a toho jsme adoptovali.<br />
Pamatujete si i nějakou veselou příhodu<br />
spojenou s misijní prací vašeho otce?<br />
Otec často jezdil se strýč<strong>ke</strong>m Butcherem<br />
na kole po vesničkách, aby roznášeli<br />
Bible a rozdávali letáky. Jednu příhodu si<br />
pamatuji velmi dobře. Přišli jednou z takové<br />
návštěvy „kopanic“, kde byla velká<br />
chudoba. Pamatuji si, jak nám vyprávěli,<br />
že když spali, tak je najednou něco začalo<br />
kousat do nohou. Probudili se a zjistili, že<br />
to byly hladové myši.<br />
Jak jste jako dítě vnímala to, že Váš otec<br />
neměl někdy na uživení rodiny?<br />
Já si myslím, že je dobré, když je člověk<br />
závislý na Pánu Bohu, zároveň si však<br />
myslím, že pracovníci v církvi mají být<br />
podporovaní, mají mít plat. Já jsem jako<br />
dítě prožívala někdy velmi zlé chvíle,<br />
když jsme neměli co do úst. Pamatuji si,<br />
když jednou večer neměli dát co na stůl,<br />
byla jsem tehdy druhá nejstarší, tak nám<br />
máma tehdy řekla: „Nemáme nic.“ Šli<br />
jsme se společně modlit. Pamatuji si, že<br />
jsme často dělali čaj z ořechových slupek<br />
a to se nás dotýkalo. Myslím, že to nebylo<br />
správné, aby děti od cír<strong>ke</strong>vních pracovníků<br />
byly hladové. I to oblečení ve školách,<br />
vše vypovídalo o chudobě. Nebyly peníze<br />
na lékaře a pro děti je něco takového hodně<br />
těžké, ano velmi těžké. Ti, kteří byli<br />
podporováni ze zahraničí nebo měli spojení<br />
na Ameriku, ti na tom byli lépe. Ale náš<br />
otec nebo i bratr Jósef Mrózek u vás na<br />
Slezsku, ti měli chudobu. Teprve nedávno<br />
jsem od své švagrové, vdovy po mém bratru<br />
Danielovi (zemřel v r.1953), který také<br />
pracoval na Božím díle, slyšela, jak těžké<br />
pro ni bylo přežít. Neměla po manželovi<br />
žádný vdovský důchod ani sirotčí. Neměli<br />
co jíst, neměli se za co oblékat.<br />
Na co z té doby života bratrských sborů<br />
vzpomínáte ráda?<br />
Velmi zajímavé byly např. konference,<br />
které jsme měli v Bratislavě. Otec vítal<br />
účastníky už na nádraží u každého rychlíku,<br />
ať už přijeli z Čech nebo ze Slovenska.<br />
Po přivítání je nasměroval, kam mají jít.<br />
Noclehy byly připravené ve škole, vždy<br />
jedna třída pro muže a jiná pro ženy.<br />
Do tříd se nanosila sláma a já jsem se<br />
svou starší sestrou Aničkou chodila za<br />
věřícími a přinášeli od nich plachty, deky<br />
a polštáře, které jsme jim ustaly. Školník<br />
připravoval snídani a obědy jsme už měli<br />
společně v domě YMCA. Pro konferenci<br />
jsme si pronajímali sál Zrcadlové síně.<br />
Byly to velmi pěkné chvíle. V sobotu jsme<br />
měli přivítání, v něděli a v pondělí pak<br />
samotnou konferenci. Tak tomu bylo každé<br />
Velikonoce. A po konferenci, po tom<br />
posledním shromáždění, vyprovázel můj<br />
otec bratry a sestry na nádraží a loučil se<br />
s nimi podáním ruky. Byly to hezké okamžiky,<br />
mého otce lidé skutečně znali.<br />
On byl organizátorem těch konferencí?<br />
Ano, on to organizoval. K nám přicházely<br />
korespondenční lístky s přihláškama<br />
a informacemi kolik lidí přijede. Účastníci<br />
byli ubytovaní v domácnostech věřících<br />
a potom v těch školách. To byly skutečně<br />
pěkné konference. Přijížděli na ně ze zahraničí<br />
bratři Cooper a F.F.Bruce z Anglie,<br />
strýček Eol ze Švýcarska, bratr J.Laub<br />
a A.Ungár z Maďarska nebo také bratr<br />
J.Warns a E.Sauer z biblické školy ve Wiedenestu.<br />
Jednou přijel i jeden bratr, na jehož<br />
jméno si nemohu vzpomenout. Přivezl<br />
s sebou takové velké plakáty, na kterých<br />
měl napsané biblické verše a chodil s nimi<br />
po celé Bratislavě. Takže přijížděli hosté<br />
ze všech okolních zemí i z Rakouska.<br />
Také od vás z Těšínska jsme měli hosty.<br />
Pamatuji si, že přijeli na kolech. Jeli k nám<br />
tři dny a tři dny zase zpátky, protože cesta<br />
vla<strong>ke</strong>m byla tehdy dost drahá. Mám na ty<br />
chvíle skutečně pěkné vzpomínky.<br />
To, co jste teď zmínila, to se týkalo<br />
vlastně třicátých let dvacáteho století?<br />
Ano, tak se tehdy pracovalo. A když se<br />
jezdilo po vesnicích, tak se často stalo, že<br />
jim četníci Bible i zpěvníky zkonfiskovali<br />
nebo spálili. Náš otec měl bratrance, který<br />
byl jedním z hlavních u četníků. Otec<br />
pak za ním často šel a ty zpěvníky i Bible<br />
28 ŽIVÉ SLOVO
Change language