Formát PDF ke stažení - Připravujeme článek

iblické vyučování
však vám pravím.“ Dal tak jasně najevo,
že spravedlnost tehdejších zákoníků
neodpovídá tomu, co si Bůh přeje. On
si přeje lepší spravedlnost a ukazuje
původní záměr a Ducha Zákona. Kdybychom
Zákon odmítli, ztratila by se
páteř Ježíšova kázání.
Slova proti vztahování Horského
kázání na život křesťana
Námitka: Text Mt 5-7 nemůže být
určen křesťanům, Božím dětem, když je
v něm vyhrožováno ohněm gehenny.
Odpověď: Pán Ježíš vedl své žáky (Mt
18) k napomínání závažných provinění.
V krajním případě i k vyloučení ze
společenství víry. Na člověka pod Boží
vládou se vztahují kázeňská opatření
podle závažnosti přestupku. Posledním
opatřením v církvi je vydání satanu ke
zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn
v den Páně (1K 5,5). Toto opatření
je totožné se slovy Pána Ježíše z Mt
5,22c.
Námitka: Je-li v Mt 5-7 oslovena církev,
proč se o ní Ježíš nezmínil?
Odpověď: Církev je v evangeliu podle
Matouše zmíněna dvakrát. Jednou
v souvislosti s jejím budováním (16,18)
a podruhé v souvislosti s uplatňováním
kázně ve společenství (18,17). Kázáním
na hoře začalo souvislé vyučování
učedníků Pána Ježíše a skončilo výzvou
k celosvětové misii slovy: „Učte
je, aby zachovávali všecko, co jsem vám
přikázal.“ Není pochyb o tom, že slovo
všecko v citované větě zahrnuje i slova
Kázání na hoře. Vyučování učedníků je
oslovením církve, v Mt 16. a 18. kapitole
je to vyjádřeno přímo, v ostatních proslovech
nepřímo.
Námitka: Ježíšovo kázání nemohlo
být určeno učedníkům, protože podle
něj nebyli bez Ducha svatého schopni
žít.
Odpověď: Ano, Jakub a Jan skutečně
chtěli seslat oheň s nebe na Samařany,
kteří nepřijali Pána Ježíše (Lk 9,52-56),
a Petr skutečně uťal ucho sluhovi velekněze
(Mt 26,51) místo toho, aby jej
miloval. Ale to nic nedokazuje. Dějiny
církve jsou plné selhání učedníků. Naše
slabost přece nemůže zpochybnit správnost
Božích výroků.
Toto je jen špička ledovce námitek,
které jsou proti Kázání na hoře vznášeny.
Já bych však chtěl spíše než k těmto
námitkám pozitivně přistoupit k proslovu
Pána Ježíše a ukázat jeho význam
pro současnost.
Kázání na hoře je nadčasovým
slovem k Ježíšovým učedníkům
Kdo jsou jeho adresáti? Kázání na
hoře je proslovem k Ježíšovým učedníkům.
Začína slovy (Mt 5,1n): „.. vystoupil
na horu; a když se posadil, přistoupili
k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa
a učil je.“ Oslovováni jsou tedy nepochybně
učedníci. To potvrzuje i další
průběh proslovu. Židovský učitel si
při vyučování sedá, učedníci kolem něj
vytvářejí kruh a pokládají otázky. Náš
zvyk je jiný, protože český učitel před
žáky většinou stojí. Pán Ježíš si jako
židovský učitel sedá a přistupují k němu
učedníci. Z toho plyne, že Kázání
na hoře není státním zákoníkem nebo
lidovým právem. Ježíš tady neoslovuje
Sanhedrin, veleradu, ani se neobrací
na Piláta. Pán Ježíš zde nezakládá ani
nové náboženství. Proč? Protože rozvíjí
stará Boží nařízení, ukazuje jejich pravý
smysl a používá je k poučení svých
učedníků. Příkladem nám může být
modlitba Otčenáš, která se zaměřuje
na učedníky a jejich vztah k Otci v nebesích.
Kázání na hoře má povahu
pozvání
Jeho začátek je výjimečný. Nikde
v Bibli nenajdete něco podobného:
„Blaze chudým v duchu; blaze těm, kdo pláčou;
blaze tichým; blaze těm, kdo hladovějí
a žízní po spravedlnosti; blaze milosrdným;
blaze těm, kdo mají čisté srdce; blaze těm,
kdo působí pokoj.“ Je to pozvání pro lidi,
kteří chtějí mít podíl na Božím království.
Není pochybnost o tom, že se zde
obsahově jedná o evangelium. Tedy
nejen formou, ale i obsahem. A toto pozvání
prostupuje celým Horským kázáním
skrz na skrz. To, co blahoslavenství
otevřela, to potom Pán Ježíš rozvíjí dále.
Ti, kteří si dělají starosti, jsou pozváni,
aby starosti odložili. Jak milosrdně zní
slova: „Nedělejte si tedy starosti o zítřek;
zítřek bude mít své starosti. Každý den má
dost na svém trápení.“ To vychází z hluboké
zkušenosti s Otcem v nebi. Jsme pozýváni,
abychom své starosti odkládali,
abychom Bohu důvěřovali. Myslím, že je
to výzva, kterou musí současný člověk
slyšet úplně nově. Musí se učit myslet
ne z pozice „Já“, nýbrž z pozice „Ty“.
Dnes je určující veličinou naše „Já“.
Jsme nastaveni na to, co prožíváme, co
si myslíme, jak se nám daří? Jak dosáhnu
svých práv? Jak dosáhnu místa, které
mi odpovídá a je mi přiměřené? Toto
myšlení určuje náš život. Kázání na hoře
však má úplně jinou povahu, přemýšlí
z pozice nebeského Otce a jeho darů,
které jsou pro člověka připraveny.
Je skutečně zajímavé, že toto zaměření
na druhou osobu, vztah s „Ty“, bylo
ve 20. století vyzdvihnuto především
židovskými filosofy. Nebyl to jen Martin
Buber (dílo „Já a Ty“), ale i Emmanuel
Lévinas, původem z Litvy, žijící ve Francii
(dílo „Být pro druhého“). Lévinas šel
tak daleko, že řekl: „Naše Já je ustanoveno
skrze Ty.“ Tam, kde není „Ty“, tam
není ani „Já“. Já se tedy musím odvodit
od nějakého „Ty“. Tím je vyjádřena podstata
základní struktury biblické víry.
To se neomezuje jen na Kázání na hoře,
ŽIVÉ SLOVO
13