22-2009 - Město Lanškroun

LL 22 / 2009 SPORT
STRANA 23
Táta jezdí z tréninku fialovej
Beseda s Romanem Kreuzige−
rem, pondělí 9. listopadu 2009
Jeden z nejlepších cyklistů na
světě, český jezdec Roman Kreu−
ziger si udělal čas a na pozvání
Františka a Ilony Trkalových přijel
na besedu do Lanškrouna. Dvou−
hodinový program pohotově mo−
deroval Robert Bakalář, legenda cy−
klistických moderátorů.
Třiadvacetiletý Roman Kreuzi−
ger, profesionální jezdec a jeden
z lídrů italské stáje Liquigas, se
narodil v nedaleké Moravské Tře−
bové. V letošním roce skončil 9. na
nejslavnějším a také netvrdším cy−
klistickém závodě světa Tour de
France a posunul se tak o tři příčky
kupředu. Splnil si také své přání
dostat se do první desítky, byť nějaký
čas to vypadalo na ještě lepší
umístění. Ve svém úctyhodném výčtu úspěchů má však třeba i titul juniorského
mistra světa z roku 2004 nebo celkové vítězství na prestižním závodě Pro Tour
okolo Švýcarska v roce 2008. Úřadující král české cyklistiky to tak s letošní
obhajobou neměl nijak složité a znovu, celkově již potřetí, dosedl na tento trůn.
K Lanškrounu má vřelý vztah hned z několika důvodů. Krom toho, že od−
tud pochází jeho maminka a tatínek, tady vystudoval střední zemědělskou
školu, zde dosud žijí jeho prarodiče. Co asi každého na téhle exklusivní be−
sedě zaujalo, je fakt, že Roman Kreuziger je cyklista velmi subtilní a při výšce
183 cm váží cca 65 kg. Vzhledem k jeho věku patří k velkým nadějím cyklis−
tiky a dá se očekávat, že významným způsobem zasáhne do dějin tohoto sportu.
V debatě mimo jiné zaznělo:
„Samozřejmě, že mně vadilo, že mě porovnávají s tátou. A ono to porovnání
v určitých chvílích není moc příjemné. To jsem přijel někam na závody,
a když se nedařilo, hned jsem slyšel: Jo, to táta, ten to tady vyhrál! Na dru−
hou stranu je to kolikrát motivace k tomu, aby se ten syn kousnul a tátu pře−
konal. Dneska už nikdo nemůže říct, že má táta víc medailí než já.
Táta byl nějaký čas lepší, ale on měl juniorské zlato z mistrovství světa jen
z bahna, já měl z bahna dvě stříbra, a k tomu zlato ze silnice.“
„Ano, trénuju s tátou, a kdo ho zná, tak ví, že on se jen tak nedá a dokáže
se kousnout. Jezdí pak sice domů fialovej, ale bojuje.“
„Já jsem samozřejmě už od patnácti chtěl závodit v Itálii, ale nebylo to
možné. Hrnulo se jim tam tou dobou z východních zemí obrovské množství
jezdců, takže oni dovolili startovat cizincům až od jednadvaceti let. Táta měl
naštěstí ve Švýcarsku nějaké známosti, a tak jsem začínal tam.“
„Než jsem začal trénovat ve Švýcarsku, tak jsem si myslel, že umím německy,
ale na místě jsem zjistil, že i přesto, že jsem se učil od páté třídy, tak prakticky
nic neumím. První měsíc byl proto samozřejmě náročnej, ale byl jsem tam
sám, tak jsem to musel zvládnout. Vzal jsem si slovníček a po večerech jsem
se učil. Bydlel jsem v rodině, která měla menší pension. Syn z té rodiny také
jezdil na kole, ale měl to o dost těžší než já. Já měl ve škole individuelní plán,
ale on od rána do večera seděl ve škole a trénovat mohl až večer. V tomhle je
švýcarské školství dost nekompromisní a je vždy až na prvním místě.
Zajímavé bylo to, co přišlo po tom měsíci. Mně se tam začalo hrozně líbit
a domů už se mi nechtělo.“
„Je pravda, že ten rok mě Chtioui (tuniský cyklista, který skončil na MS
ve Veroně za R. Kreuzigerem na 2. místě − pozn. autora ) ve spurtu porazil asi
dvanáctkrát. Ale já mu to po třináctý vrátil a rovnou na mistrovství světa
juniorů. To vítězství bylo velmi cenné. Za prvé to bylo v Itálii a za druhé to
bylo v sobotu, kdy následující den startovala kategorie elite a všude se pohy−
bovali manažeři a sponzoři profesionálních týmů. Vzpomínám si, že jsem
ten závod pojal hodně aktivně, a tak si mě nemohli nevšimnout. Ukázal jsem
se tam asi v dobrém světle, protože už týden po mistrovství jme s Liquigasem
jednali o smlouvě.“
„Pokud si člověk nevyzkouší Tour de France na vlastní kůži, tak neví, co to
obnáší. Loni jsem tam šel s tím, že jsem měl zkusit, jak to půjde, letos jsem už
měl cíl být mezi prvními deseti.
„Kdy jsem si byl jist, že se mi Tour povedla? Tím, že se tenhle závod povedl,
si může být člověk jistý až v Paříži. Mít bílý trikot je lepší až v závěru ,protože
jinak člověk tráví čas po závodě běháním po tiskovkách a neodpočívá.“
„Tak já si myslím, že jak se Schleckem, tak s Nibali jsme opravdu kamarádi.
Pak, když se láme chleba, tak jde kamarádství na chvíli stranou, ale pokud se
jede trochu normálně, tak i při závodě prohodíme sem tam pár slov.“
„Velkou část roku jsem v Itálii a zbytek trávím v Plzni nebo na Šumavě.
Šumava je určitě krásná, ale je tam o dost větší zima než u Lago di Garda
a já to musel řešit takhle.“
„Zdravotní komplikace občas jsou. Loňskou Tour jsem jel s náplastí na
koleně, protože těsně před ní jsme při tréninku s tátou v jednu chvíli oba
píchli. A jak jsem už říkal, plášť jde na rozdíl od galusky strašně snadno
dolů… A letošní Tour… Když je „sračka“, tak je „sračka“, co k tomu dodat?“
František Teichmann
Internetový šachový mezinárodní zápas
V rámci česko−polského projektu Blíž k sobě ve společné Evropě, který je
spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacen−
sis, se ve čtvrtek 5. listopadu 2009 uskutečnil šachový turnaj mezi čtyřčlenný−
mi týmy ZŠ Dobrovského Lanškroun a partnerské školy z Dzierzoniowa.
Zápasy se hrály od 14 do 15 hodin přes internetový šachový server Kurnik.pl.
Českou stranu reprezentoval Lukáš Nečas, Martin Knoll, Dominik Marek
a Martin Knápek. Každá dvojice, která se náhodně utvořila, odehrála různý
počet partií. Celkem se hrálo 21 her a výsledek byl tentokráte velice příznivý
pro nás, 20 : 1. Během partií bylo navázáno spojení přes SKYPE, které u−
možnilo vzájemnou komunikaci mezi „soupeři“, a videokamera zprostřed−
kovala pozo−rování hráčů u partií.
Jiří Krištof