22-2009 - Město Lanškroun

More documents

Recommendations

Info

STRANA 16 20 LET − NÁZORY LL 22 / 2009 ve Velké Británii. Tak si někdy říkám v parafrázi pana Hrušínského ze Slavností sněženek: „Tady by mohlo být tak krásně, kdyby tady nebývali byli ti komunisti!“. Možná, že by teď už stačilo místo to− ho revolučního „Pravda a láska vítězí“ (ono se jim to koneckonců zas tak do− slova nedaří ani v jiných demokraciích), kdyby alespoň vítězila pracovitost a tolerance nad leností a českou závistí. Ale nechť, pro mnoho lidí v maleb− né české kotlině je často závist a vy− chytralost kořením života. A tak si často vzpomenu na ironickou radu svého tatínka „Lepší když ti závidí, než aby tě litovali“ a hlavně na to, když jako nezlomný optimista říkal „Horší už to nikdy nebude!“ Proto věřme spolu s ním, že se alespoň toto splní. A když už k tomu nechceme sa− mi přispět z jakýchkoli důvodů, ale− spoň nebraňme tomu, ať to za nás po− stupně udělají ti mladší, kteří ani jednu z těch dvou památných výloh neviděli. Vězme, že od té doby, kdy se první revoluční dekorace ve výloze na Ná− dražní ulici v Lanškrouně objevila, se mnoho věcí zlepšilo a i ta ulice dnes vypadá mnohem lépe. Snad se na ní najdou i mnozí, které revoluční nad− šení pro společné a užitečné věci do− dnes neopustilo. Snad se najdou lidé, kteří se nene− chají ubíjet problémy a starostmi všedních dní a řídí se heslem B. Brech− ta „Za námi jsou obtíže hor, čekají nás obtíže rovin.“ Lidé, kteří mají sílu přejít jak hory, tak nudnější roviny a žijí své životy tak, aby se všem šlo stále lépe a aby mohli předat naši zemi dalším generacím v lepším a radost− nějším stavu. RNDr. Miroslav Vosátka, CSc. Informace a plakáty ve výloze kožešnictví v roce 1990 (archiv měst. muzea) 20 LET − ODPOVĚDI NA ANKETU Redakce LL připravila anketu k 20. výročí sametové revoluce: 1. Co vám utkvělo z dění v Lanškrouně před dvaceti lety nejvíce v paměti? 2. Jak události sametové revoluce a následného vývoje hodnotíte dnes? Dnes přinášíme druhou část odpovědí. Redakce 1. Byla to především nálada, která mezi lidmi zavládla. Lidé byli najednou přátelštější a otevřenější, více se usmívali… Z konkrétních událostí mi utkvěla zejména diskuze v zasedací místnosti Lesního závodu Lanškroun před generální stávkou 27. listopadu a pak samotné shromáždění stávkujících před kinem. Další nezapomenutelnou událostí byla schůze zaměstnanců lesního závodu v lednu 1990, kde se diskutovaly poža− davky vůči vedení závodu i podniku a řešilo se vyslovení důvěry či nedů− věry řediteli závodu. Na jeho podporu přijel a vystoupil i tehdejší ředitel pod− niku z Hradce Králové. Dodnes nevím, kde se ve mně vzalo tolik odvahy, že jsem se nechal zvolit hlavním mluvčím OF a celé toto jednání vedl a řídil. 2. Přes nedostatky, které měla samotná „revoluce“, a přes všechny negativní jevy, se kterými se potýkáme posledních 20 let, hodnotím dobu po listopadu 1989 jednoznačněji pozitivněji než dobu předchozí. Mé osobní zkušenosti s nesvobodou, diskriminací a útlakem mne dovedly až k politické angažo− vanosti při prosazování principů svobody a demokracie. Je mi někdy smutno z toho, když vidím, kolik lidí střední a starší generace zapomnělo, jaký byl život před rokem 1989 a jak se žije dnes. Ing. Martin Koštál, starosta 1. Je toho mnoho z období sametové revoluce, na co si zcela jasně vzpo− mínám, ačkoliv již uplynula dlouhá doba 20 let. Jako první bych uvedl událost, která se sice neodehrála v Lanškrouně, ale Lanškrouňáci zde byli. Dne 25. listopadu 1989 odjely z Lanškrouna dva au− tobusy na děkovnou mši svatou v katedrále sv. Víta v Praze, konanou u příle− žitosti svatořečení Anežky Přemyslovny, na které kardinál Tomášek prostřed− nictvím televize zcela jasně sdělil celému národu, že katolická církev je v těchto závažných chvílích na straně lidu a že strach nemá mít v našem životě místo. Pro mne to znamenalo výzvu k tomu, abych se aktivně zapojil do dění. Toto mé přesvědčení bylo umocněno ještě tentýž den návštěvou místa střetu studentů s Veřejnou bezpečností na Národní třídě a účastí na mohutném shromáždění na Letenské pláni, kde naše skupina byla sice jen kapkou v moři, ale cítili jsme sounáležitost s tím téměř miliónovým davem, požadujícím změnu politických poměrů v Československu. Nezapomenutelné byly i další události, jejichž jsem byl aktivním účastníkem: První demonstrace svolaná nově založeným Občanským fórem (OF) v neděli večer dne 26. listopadu na kluzišti nebo druhý den demonstrace na prostranství před kinem, konaná u příležitosti generální stávky. Na obě akce jsem připravo− val své vystoupení a na obou shromážděních jsem přečetl za OF hlavní projevy. V té době nebylo ještě vůbec nic jasné, překvapovala a povzbuzovala mě vy− soká účast lidí. Na druhou stranu mě ještě dnes mrazí v zádech při vzpomínce na informaci, že lanškrounská Veřejná bezpečnost byla odhodlána rozehnat pendreky demonstraci na kluzišti, pokud by k tomu přišel rozkaz. Bylo by to dlouhé povídání, pokud bych měl jen ve zkratce vzpomenout na ta mnohá jednání v koordinačním centru OF, na nejrůznějších shromážděních a mítincích, na jednáních u kulatého stolu atd. 2. Je dobře, že se stalo to, co se stalo. Možná, že s nynějšími znalostmi a zku− šenostmi bych se snažil některé postupy a události ovlivnit jinak. Nedal bych například prostor pro vystoupení představitele MěstNV Ing. M. Krause na obou demonstracích pořádaných OF i přesto, že se označoval za reformního komunistu, nebo bych lépe prověřoval, kdo všechno se hrnul do dění v OF. V několika případech se nejednalo o lidi, kteří byli přínosem, ale spíše naopak. Pokud se ohlédnu za následným vývojem ve městě, myslím, že se nám podařilo zvolit správný směr k tomu, aby Lanškroun byl naším domovem, ve kterém se nám všem dobře žije. A to i přesto, že je stále co zlepšovat. Ale to už je jiné téma. Ing. Jan Šebrle, místostarosta 1. Byl to mítink v „Kulturáku“. Promítaly se zde záběry z „Palachova týdne“ z ledna 1989. Na Václavském náměstí byli celý týden biti pokojní demonstranti. Jeden den je ztloukli, a oni přišli druhý den znovu. Opravdu silný zážitek. Na mítinku také vystoupili řečníci z městského úřadu, z Tesly apod., jejichž projevy byly k pláči nebo k smíchu. 2. Za prvé, už se veřejně uvádí, že nešlo o revoluci, ale o předání moci. Počkejme si ještě dvacet let a přes vrstvu mýtů o sametové revoluci vyplavou na povrch další historicky ověřené pravdy. Hodnotit následující vývoj lze z mnoha pohledů. Z lidského můžeme říci, že těm samým lidem, kterým se nepodařilo vybudovat vyspělou socialistickou společnost, se nemůže podařit vybudovat vyspělou kapitalistickou společnost. Od nich lze očekávat, že až sem přijdou Číňané, tak si nechají operovat oči! Ze správního hlediska jsme státem nepraktických právníků, kteří mají na jednu otázku tři správné odpovědi. Teoretických ekonomů, kteří provádějí přesné výpočty dalšího vývoje, ale krizi nedokázali předvídat ani před ní va− rovat. Arogantních a nezodpovědných politiků, kteří vyrábí jednu průsekovou kauzu za druhou. Povrchních novinářů, reportérů a komentátorů, kteří falšují a překrucují historii a současnost. Jestliže dříve někteří vyvolení vystudovali ŠPUK (školu pro udržení koryta), dnes jim k tomu slouží v Plzni právnická fakulta. Dříve jsme poslouchali rádio Svobodnou Evropu, jehož vysílání komunisté mohli rušit. Dnes máme svobodný internet (Blisty, Facebook…), který dnešní neoliberálové naštěstí rušit nemohou. Ing. Jan Hradil, zastupitel (foto otištěno na jeho žádost) 1. Když jsme před dvaceti lety, poté co mi 17. listopadu zemřel tatínek, hle− dali v jeho skříni černé stužky na kabáty, objevili jsme i starou trikoloru. Tu si snad ještě před pohřbem připnul můj tehdy jednadvacetiletý bratr, který si chtěl užít revoluční euforii jako tehdy většina národa. Já jsem ale celou zimu zů− stala u té smuteční pásky a věnovala jsem se rodině, která mne potřebovala. Přesto revoluce přinesla i do mého života velkou změnu, a to hned na jaře 1990. V březnovém čísle Lanškrounského zpravodaje mne zaujal článek, který napsal pro mne tehdy neznámý pan Dušan Šlahora. Uvažoval o chystaném přejmenování některých lanškrounských ulic a pro hlavní náměstí, které se podobně jako v mnoha jiných městech jmenovalo Rudé armády, navrhoval nově jméno Masarykovo. Napadlo mne, že takto budou uvažovat skoro všude, a protože jsem od manžela − fyzika znala jméno nejslavnějšího lanškrounského rodáka, napsala jsem článek se svým návrhem. Nedělám si iluze, že název J.M.
LL 22 / 2009 STRANA 17 20 LET − NÁZORY Marků by snad byl mou zásluhou (názvy navrhovala komise a schvalovali poslanci), ale já jsem v souvislosti s vyslovením tohoto názoru dostala nabídku na spolupráci s novou redakční radou, ve kteréjsem se sešla i právě s panem Šlahorou. Nemohla jsem tehdy tušit, že jsou přede mnou desítky rozhovorů se zajímavými lidmi, a to nejen do konce tehdejší „mateřské“, ale i později při práci v Tesle a opět při péči o třetího potomka. A už vůbec ne, že se Zpravodaj změní později v Listy Lanškrounska a že se nakonec získávání a předávání informací stane z koníčku od června 2001 dokonce mým povoláním… 2. Proč jste otiskli to či ono? I na to se mne občas lidé ptají. Je demokracie, cenzura byla zrušena právě díky revoluci a dnes je na každém z nás, co a jak dá najevo. Někdy je dost těžké rozhodnout, zda je ten názor ještě „jen hnusný“, nebo už přímo sprostý, protože právě vulgárnost je podle mého názoru už za hranicí toho, co může být publikováno. Každý by se ale měl umět pod svůj svobodně hlásaný názor podepsat, aby ho mohl veřejně obhajovat. Svoboda a lidská práva − to bylo velké téma revoluce. Jenže pokud nyní máme svobodu a práva všichni, znamená to zároveň, že bychom měli mít dost zodpovědnosti a připustit si, že není práv bez povinností, bez jisté ohleduplnosti k druhým. Na to ale mnozí dodnes zapomínají. I proto společnost hrubne. A s ní i politika, na jejímž nejnižším − místním − patře už sedm let působím. Mrzí mne například, že někteří členové našeho současného zastupitelstva ne− jsou schopni dodržovat ani základní pravidla lidské slušnosti. Bohužel, účel světí prostředky, takže dokud se hrubost a špína budou vy− plácet jako účinný prostředek politického boje a zviditelňování, budou všude kolem nás, třeba i v negativně vedených volebních kampaních. Obecně vytvářený obraz politiky jako špinavé práce, popř. místa nevhod− ného pro „slušné lidi“ přitom předem negativně „nálepkuje“ ty, kteří ji chtějí změnit. Jak z toho kruhu ven? RNDr. Lada Sitová, zastupitelka a radní 1. Vzhledem k tomu, že se mi počátkem roku 1989 narodil syn, prožívala jsem období sametové revoluce v relativní izolaci. Pamatuji se na večerní se− tkání na kluzišti, ve tmě poletovaly sněhové vločky, já jsem poslouchala řeč− níky a sama sebe se stále ptala, zda je vůbec možné, aby totalitní režim padl. Na 27. listopadu byla vyhlášena generální stávka, tuším na 13 hodin, shodou okolností jsem byla objednaná na stejný termín se synem k pediatrovi na pra− videlné očkování. Maminka rozhodla za mne: „Očkování počká. Ale demon− straci musíš zažít ty i kluk! Ten už snad bude mít život jiný“. 2. Trápí mě ztráta některých životních hodnot, žebříček hodnot mnohých z nás. Věřím, že není vše ztraceno, věřím v mladou generaci... Je i mnohé pozitivní. Pracuji s dětmi s postižením a uvědomuji si, že až sa− metová revoluce přinesla dětem i dospělým s postižením opravdovou svobodu. Totalitní režim nepodporoval život handicapovaných v rodinách, nemluvilo se o nich, často žili za zdmi ústavů svým životem. Je moc dobře, že dnes je situace jiná. Postižené děti mohou vyrůstat se svý− mi rodiči a sourozenci, podle svých možností se vzdělávat, setkávat se s vrstev− níky, později se rozhodnout, zda budou žít v chráněných bytech či ústavech sociální péče. Někteří, zatím jen výjimečně, mohou pracovat. S nepochopením se setkávají už jen málokdy, jsou prostě součástí běžného života. A ještě jeden zcela osobní pocit. Můj mladší syn je vážně nemocný, léčba velice nákladná. Nedovedu si představit, že bych se v této situaci dívala na západ od našich hranic, jaké léky a léčebné postupy jsou k dispozici tam, jaké možnosti tam mají stejně nemocní, a věděla, že mnohé není pro nás dostupné. A ráda zaplatím účet za občasný pobyt v nemocnici. Není větší než můj mě− síční účet za mobilní telefon. Mgr. Stanislava Švarcová, zastupitelka 1. V podniku, tehdy Východočeské papírny, s. p., byl klid, lidé pracovali a u− kázněně se účastnili příslušných demonstrací. Osobně si vzpomínám na bouř− livé diskusní večery v „kulturáku“, kdy jsem jako novopečený ředitel podniku, zvolený pracujícími, poslouchal výtky postižených z roku 1968/69. V roce 1968 jsem byl ve druhém ročníku ČVUT a netušil, že jednou budu pracovat v Lanškrouně, natož abych věděl, co se tam děje. Přesto jsem postižené pozval a omluvil se jim. Jednalo se o chytré a schopné lidi, kterých si dodnes vážím, i když řada z nich už není mezi námi. Poslali mne s mou omluvou do patřič− ných míst, že s tím nemám nic společného. 2. Jenom stručně: lidé, kteří zvonili klíči a volali „konec vlády jedné strany“, měli asi poněkud jinou představu o dalším vývoji, než který nastal. Ing. Petr Petrů 1. Bylo mi tenkrát devět let. Málo na to, abych chápal všechny souvislosti, ale dost, abych si uvědomoval, že v tehdejší společnosti nebylo všechno v po− řádku. První změnou, kterou jsem v polistopadových dnech zaznamenal, byl ná− hlý úbytek soudruhů a soudružek. Ti se takřka přes noc změnili v pány a paní. Kdo se tenkrát ve škole přeřekl a svého kantora oslovil ještě po staru, byl za hlupáka. Nejvíc to paradoxně vadilo těm, kteří jen několik dní předtím zuřivě plnili rudé nástěnky a se zaujetím předkreslovali na tabuli Auroru. Byl jsem na prvním stupni základní školy a začínalo se blýskat na lepší časy. Až později jsem si uvědomoval, co se vlastně stalo. Nálada ve společnosti byla náhle daleko uvolněnější a celá země se probouzela z šedi, která na ní po čtyřiceti letech vlády komunistů ulpěla. Svět byl rázem barevnější a veselejší, a tak se asi taky stalo, že se v té euforii zapomnělo na potrestání těch, kteří se celou tu dlouhou dobu dopouštěli zločinů a aktivně se podíleli na tom, jak naše země vypadala. Tento poněkud laxní přístup vyvrcholil tím, že se ani ne dva− cet let po sametové revoluci začali komunisté opět navracet k moci. Možná do− konce není daleko doba, kdy se v tomto ohledu dostanou až do nejvyšších poli− tických pater. Existují minimálně jisté signály, které tuto možnost připouštějí. 2. Když se na posledních dvacet let podívám dnes, myslím si, že jsme je ne− prožili špatně. Se svobodou, kterou nám listopad 1989 přinesl, naložil každý podle svého rozhodnutí. Některým přinesla více štěstí, jiným méně. Každému podle zásluh. Pochopitelně se nepodařilo úplně všechno. Společnost zabředla do mate− rializmu a úspěch celé země se často hodnotí pouze růstem HDP a dalšími ekonomickými metrikami. Růst pochopitelně není špatný, ale jde také o to, kolik stojí nás a kolik bude stát naše děti. Naše demokracie je však stále mla− dá, a tak musíme být trpěliví a starat se o to, aby nám sloužila co nejlépe. Důle− žité je však to, co řekl Tomáš Garrigue Masaryk. „Má−li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.“ Přál bych si, aby se naše země začala navracet k ušlechtilejším hodnotám a abychom i za dalších dvacet let mohli hodnotit uplynulé období stejně svobodně jako dnes, třeba i kriticky. Mgr. Martin Roller 1. Když vzpomínám na události listopadu 1989, nejvíce mi utkvěla v paměti rychlost, s jakou se žáci ve školách odnaučili říkat učitelům soudruhu. Na ZŠ Dobrovského to trvalo zhruba čtyři hodiny − od ranního vyhlášení do polední přestávky. Kdo ještě po obědě zasoudruhoval, byl ve třídě za blbečka, a tak už se raději nikdo nespletl. Taky si vzpomínám, jak pružně zareagovala jedna moje kolegyně na novou situaci při výuce občanské výchovy. V jakési žákovské knížce jsem pod sebou uviděl listopadové známky z tohoto předmětu: V.I.Lenin − 5, VŘSR − 5, Charta 77 − 5. Je zřejmé, že dotyčnému žákovi změna režimu nepomohla. Mám samozřejmě i řadu jiných, už ne tak veselých vzpomínek, ale o tom psát nebudu (debatu, zda Malý Gorbačov alias Mgr.Ing.Michal Kraus, PhD., MSc.,MBA atd. byl největší pokrokář a revolucionář v Lanškrouně anebo jen komunistický kariérista a Jakešův poslanec pokládám dnes za poněkud pasé – ostatně, středočeským hejtmanem vstali noví, mnohem kovanější bojovníci). 2. Momentálně mě víc než celý listopad zajímá a děsí záměr několika obcí východně od Lanškrouna nastrkat na všechny kopce až 42 vrtulí, což se poe− ticky nazývá „větrný park“ (i kdyby jich měla být jen polovina, je to strašná představa). Viděl jsem sice v zahraničí dost větrných elektráren, ale nikdy ne v takové krásné krajině. Že dojde k jejímu trvalému znehodnocení, příslušným zastupitelům nedochází? Je to paradoxní − některé z těch obcí se dokonce chlubí na svých webových stránkách neporušenou krajinou kolem Lázku − co tam dají pak? Upoutávku, že jsou teď výrobnou (námi všemi dotované) elektřiny? Po sametové revoluci, když začínala výuka angličtiny, dělávali jsme kurzy pro žáky na základně ve Strážné. Byla to krásná doba. Zdá se, že se nedovedeme těšit z pěkných věcí příliš dlouho − ani v politice, ani ve školství, ani pod Láz− kem. Jan Střecha, učitel Nevím, zda je vůbec vhodné, abych se do ankety zapojovala, protože v roce 1989 jsem byla ještě malý capart. Musím proto trochu ponechat stranou an− ketní otázky, protože bych nebyla schopná na ně odpovědět − pamatuji si hlavně to, jaký byl pro nás problém změnit oslovení učitelů – „souško“ jsme již měli zažité. Ale přesto bych ráda sdělila, co cítím. Cítím především povinnost svou a celé své generace děkovat. Děkovat za to, že můžeme studovat téměř kdekoliv téměř cokoliv a limitují nás především naše vlastní schopnosti, naše odvaha, a žádná stranická přísluš− nost či nepříslušnost rodičů. Děkovat za to, že nemusíme mít pražádné obavy otevřít dveře jakéhokoliv kostela. Děkovat za to, že naše kulturní památky lze (ačkoli to není snadné) opravit a udržovat v důstojném stavu. Děkovat za to, že svět kolem nás je barevný, a ne šedý. Děkovat za to, že si můžeme přečíst v podstatě jakoukoliv knihu a poslechnout jakoukoliv hudbu. Děkovat za to, že si můžeme pustit slavný projev známého politika doby minulé o „bojlerech“ a bez obav se tomu můžeme zasmát. Děkovat za to, že nemusíme stát nekonečné fronty na pomeranče a banány. Děkovat za to, že můžeme úplně normálně ho− vořit o tom, co se nám nelíbí. Děkovat za to, že období komunistické totality můžeme nazvat dobou MINULOU. Děkuji opravdu z celého srdce všem, kterým před dvaceti lety svoboda ná− roda nebyla ukradená a zasadili se o ni. Možná, že lidé, kteří si ony události dobře pamatují a hráli v nich důležitou roli, jsou z polistopadového vývoje v mnohém zklamáni. Ale mně stačí podívat se na zprávy České televize z dob před 20 lety, abych si stále znovu uvědomovala ten ohromný rozdíl. Michaela Vetišková
Page 1 and 2: LL 22 / 2009 STRANA 1 22 LISTY LAN
Page 3 and 4: LL 22 / 2009 NEJEN Z RADNICE STRANA
Page 5 and 6: LL 22 / 2009 NEJEN Z MĚSTA STRANA
Page 7 and 8: LL 22 / 2009 Z MĚSTA STRANA 7 Nov
Page 9 and 10: LL 22 / 2009 Z REGIONU STRANA 9 JDE
Page 11 and 12: LL 22 / 2009 KULTURA STRANA 11 Poj
Page 13 and 14: LL 22 / 2009 ŠKOLY STRANA 13 HURÁ
Page 15: LL 22 / 2009 20 LET − ROZHOVOR ST
Page 19 and 20: LL 22 / 2009 20 LET − NÁZORY STR
Page 21 and 22: LL 22 / 2009 NÁZORY, SDĚLENÍ STR
Page 23 and 24: LL 22 / 2009 SPORT STRANA 23 Táta
Page 25 and 26: LL 22 / 2009 SPORT STRANA 25 UŽ I
Page 27 and 28: LL 22 / 2009 PROGRAM AKCÍ V REGION

22-2009 - Město Lanškroun

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?