Plný text - Vědecká knihovna v Olomouci

Ř E Č SYMBOLŮ
Ve středověku byla čemeřice používána v malém
množství rovněž jako prostředek k léčbě duševních
nemocí – šílenství a epilepsie, pozitivně
ovlivňovala melancholii a mánie. V 16. a 17. století
tmavě hnědý prášek z kořene čemeřice sloužil
jako močopudný postředek a lék na srdeční onemocnění.
Čemeřice černá (Helleborus niger) také
bývala jednou ze složek čarodějnických mastí. Odvar
z kořene čemeřice se rovněž používal proti vším
a jiným parazitům. Podle nejnovějších výzkumů
amerických vědců čemeřice obsahuje i alkaloid
cyclopamin, který je účinný při léčbě některých
druhů rakoviny.
Čemeřice rozkvétá v době zimního slunovratu
a Vánoc, oznamuje tak začátek nového ročního
období dlouho předtím, než raší první jarní květiny,
v době, kdy půdu pokrývá ještě sníh a led. Proto
lidé od nepaměti věřili, že má čeměřice magické
účinky, dokáže člověka i zvířata ochránit před
zimou a nemocemi. S oblibou byla vysazována
před chlévy a svazky sušené čemeřice byly zavěšovány
na jejich dveře. Je symbolem pro dlouhý,
naplněný život a ochraňuje zamilované.
GRANÁTOVNÍK
Granátovník obecný (též marhaník granátový,
Punica granatum, „punské jabko“, čeleď Punicaceae
– marhaníkovité), jedna z nejstarších kulturních
ovocných dřevin, pochází pravděpodobně z Persie,
odkud jej rozšířili Féničané.
Díky početným semenům uloženým ve sladké
dužině bylo ve starověku granátové jablko
symbolem plodnosti a atributem bohyní, které
s ní měly co do činění: fénické Aštarty či řec-
Phytanthoza iconographia, oder eigentliche Vorstellung etlicher
Tausend... / Band III. / beschrieben von Johann Georg Nicolaus
Dieterichs. – Regenspurg : Bey Hieron. Lentz, 1742. 488 s.
(Ve sbírkách Vědecké knihovny v Olomouci)
50