Plný text - Vědecká knihovna v Olomouci

O srdci cínového vojáčka
Téměř skutečný příběh na motivy pohádek Hanse Christiana Andersena
Statečný cínový vojáček a Pastýřka a kominíček.
Jaroslav Radvan
V pokoji s krbem byly na polici uloženy nejrůznější
předměty jako upomínka na zašlé časy. Byla
mezi nimi skutečná umělecká díla, kupříkladu král
a královna z šachové hry, kterou kdysi neznámý
mistr vyřezal ze slonové kosti, a také porcelánová
soška tanečnice, panenka celá bílá stejně jako
oni, a proto byla jejich dcera. Až na samém konci
police, přímo nad krbem, stál docela obyčejný
cínový vojáček. Byl poslední
z celého pluku cínových vojáčků,
se kterými starý pán,
kterému dům s pokojem
a krbem patřil, vybojoval
jako malý chlapec mnoho
vítězných bitev. Porcelánová
panenka se vojáčkovi
velmi líbila a také vojáček se
– kdoví proč – zalíbil panence,
a i když to nebylo nikdy
vysloveno, oba to považovali
za zasnoubení. Jenže král
a královna rozhodli, že se
panenka provdá za satyra,
který se jim podobal, neboť
byl vyřezán ze vzácného
dřeva, byl v cizině a vědělo
se o něm, že má před sebou
skvělou budoucnost. Do jejich
rodiny se hodil lépe než
cínový vojáček, jaké odlévají
z obyčejného kovu po tuctech, kdežto satyr byl
mistrovským dílem! A pak – patřil přece mezi
Vyšší Bytosti a to znamenalo pro krále a královnu
na každý pád víc než obyčejný cínový vojáček.
Panenka snad milovala svého vojáčka, ale protože
byla jen z křehkého porcelánu, nakonec svolila.
Cínový vojáček – stejně jako všichni vojáčci –
bojoval vždy jen za nějakou Velkou Věc a vůbec
Ikarova křídla (foto L. M.)
LITERATURA
35