Plný text - Vědecká knihovna v Olomouci

Matka
Zygmunt Dmochowski (foto B. Červinka)
Odstraňovala kameny před jeho kroky,
zatímco je měla nahrnovat,
aby ho bolestně mrzačily.
Rozháněla bouře a záclony mlh,
zatímco je měla hustě zahalovat,
aby se jimi namáhavě prodíral.
Rozhrnovala před ním šílenství vichrů,
zatímco se měla k nim modlit,
aby ho citelně podrásaly.
Nemohla být jiná – nebyla by matkou,
která přežívala v něm teplem a péčí
ale Médeou – chladnou a tragickou.
INTERKULTURNÍ VZTAHY
V tomto úsilí lze spatřit i příčiny básníkova
zakotvení mimo oblast řeči vázané. Příliš by to
svazovalo jeho poetiku a překrývalo jeho úsilí
o potlačení podbízivé okázalosti. Srovnáním
obou jazykových mutací se snadno dopídíme
k poznatku, že František Všetička vytvořil svými
překlady obdivuhodné paralely, jež možno považovat
za literární úspěch. Je to o to cennější,
že se tak stalo na pozadí prakticky přehlížených
vztahů mezi regiony.
Olomoucká kulturní veřejnost měla v úterý
3. listopadu 2009 možnost poznat osobně básníka
na literární besedě, kde vystupoval s dalšími
dvěma básníky. Způsob jeho tehdejšího přednesu
podtrhoval rytmičnost jeho verše, což se ve výboru
Chytat chvíli nepochybně rovněž obráží. Překladatel
se snažil rytmickou dikci jeho básní zachovat.
Vždycky je dotek
Zahlazujeme naši paměť
na pohyblivých píscích života –
stále se obrozuje.
Zašlapáváme naše stopy,
jak voli otáčejí žentour –
stále jsou zřetelné.
Vymazáváme čas, co minul,
zastíráme v něm světlo –
stále zraňují jeho hrany.
– Vždycky je dotek,
dokonce i když už není.
31