Plný text - Vědecká knihovna v Olomouci

Vážení čtenáři,
leží před vámi nepominutelný důkaz končícího roku,
čtvrté a zimní číslo revue KROK. Jako jiné časopisy
závisí i KROK na financích regionální kultury, a tak
ho přijměte s radostným poselstvím – vždyť přibývají
signály, že období hospodářské krize už překonalo
nejhlubší bod a pomalu nás míjí.
Je s podivem, jak málo se krize projevila na kultuře
v České republice. Podle množství vydaných
knih, podle četnosti a kvality kulturních pořadů by
sotvakdo usuzoval na dobu nedostatku. Třeba to
potvrzuje, že o skutečný hmotný nedostatek se dnes
už vůbec nejedná. Anebo jsme svědky důkazu, že
duch nezávisí na hmotě – i ve společnosti konzumu
došlo zase jednou na mínění idealistů. A všechno
může být také docela jinak, vždyť pravda o minulosti
vychází jasně najevo, teprve až už je po všem.
Naštěstí v knihách máme po ruce rady moudřejších,
jak nakládat s nadějí, strachem, budoucností
a přítomností:
Po tovaryšské zkoušce dokázal předvídat věci
na měsíce, ba i na několik let dopředu. Mohl pak říci
s jistotou, kdo v příštím roce zbohatne, kdo zchudne,
kdy padne vláda a kdo vyhraje ve volbách.
Když se pak stal mistrem prorockým – dosáhl už
jistého stáří a měl, jak se na proroka patřilo, vlající
bílý vous a dobře vyvinutý výstražný ukazováček – ,
mluvil o válkách, o potopách, o pohromách příštích
staletí a o božích mlýnech, které melou jistě (i když
se vystříhal zmínky o dodací lhůtě semleté mouky).
Nakonec viděl tak daleko před sebe, že mohl
vzpomínat na budoucnost.
Tu však pokaždé přicházela prorokova žena
a ptala se, kde najde půl šekelu, za který chtěla
nakoupit, aby uvařila dětem oběd. Prorok však
znal odpovědi jenom na otázky týkající se vzdálené
budoucnosti. I odcházela tedy uklízet do domů
bohatců a za mzdu nakoupila mléko, olivy a sýr.
A zatímco prorok horoval o tom, co postihne lidstvo
v příštích věcích, chystala na stůl jídlo pro dnešek.
ÚVODNÍK
Prorok a jeho žena
Dokud byl učněm, směl vypomáhat jen tu a tam
s nějakým malým proroctvím. Dovedl vytušit, co se
stane toho dne odpoledne. Kdo se vydá na cestu,
ke komu přijde nečekaná návštěva, zda přinese dobrou,
či zlou zprávu, který kůň vyhraje při dostizích
o půl čtvrté.
Pan Fischl v Jeruzalémských povídkách to asi
myslel trochu jinak, ale nám v době globalizace,
entropie a postmodernismu nezbývá nic než naděje,
že jednou budeme moudřejší. I kdyby šlo o iluzi,
živme ji v sobě každý den a snažme se, aby se stala
skutečností. Třeba vás právě četba předvánočního
KROKu přivede k porozumění aspoň něčemu
z toho, co prožíváme.
Helena Veličková
1