Plný text - Vědecká knihovna v Olomouci

SPOLEČ NOST
mi, s přáteli, širším okruhem příbuzných, kolegy
z práce a dalších, kdo přijmou roli hosta.
Chataření a chalupaření umožňuje člověku
řadu dalších aktivit, které jsou v Česku značně
oblíbené: kutilství všeho druhu, houbaření, zkrášlování
interiérů i „exteriérů“. Tato multifunkčnost
je velice důležitým faktorem oblíbenosti chataření
a chalupaření. Lidé s různými zájmy si zde můžou
najít „to svoje“ a činnosti mohou operativně bez
problémů podle potřeby a vývoje měnit. Je zde
volné a bezpečné prostředí pro malé děti, možnost
konat vrstevnické víkendy pro teenagery, chaty
a chalupy skýtají aktivní odpočinek i relaxaci pro
vytížené a stresované lidi středního věku, sezónní
či celoroční bydlení pro seniory.
Chataření a chalupaření si většina z nás spojuje
hlavně s 60. léty minulého století, avšak jejich
kořeny sahají mnohem hlouběji. Bezprostředním
předchůdcem dnešního chataření bylo trampské
hnutí na počátku 20. století a zejména v období
první republiky. Dokonce bychom podobné aktivity
našli už v 19. století. První sruby a trampské
osady se začaly budovat ve 20. letech 20. století
v údolích řek v okolí Prahy. Zhruba ve stejné době
prokázaly střední a částečně i vyšší vrstvy sklony
trávit prázdniny na tzv. letním bytě v některé venkovské
lokalitě. (Možná vám to připomene starší
zvyklosti šlechtických rodin trávit určité období
na letních zámečcích na venkově.) V každém případě
60. léta znamenala u nás i boom chataření
a chalupaření, vrchol, jehož druhé bydlení nedosáhlo
nikdy předtím a možná nedosáhne ani
potom. V 60. letech byly zvlášť příznivé objektivní,
ale i subjektivní podmínky pro rozvoj. Klíčovou
roli hraje motivace: jaké potřeby se lidé snaží
chatařením a chalupařením naplnit, co od něho
očekávají a proč volí právě tuto formu. Obecně je
stěžejní motivací únik z města a přiblížení se k přírodě
(na hlubší úrovni jde o potřebu civilizovaného
člověka udržovat kontakt s přírodou a potřebu
měnit prostředí i činnosti). S rozvojem urbanizace
rostou negativa života ve městech: příliš mnoho
betonu, stresu, hluku, znečištěného prostředí,
pracovních stereotypů a specializací, typizovanosti.
Ve městech je příliš málo skutečné přírody,
soukromí, klidu, volnosti, autenticity a dalších
důležitých životních aspektů. Proto chataření bylo
původně typické pro obyvatele velkých měst, s pokračující
urbanizací se rozšiřovalo do menších
měst. I nadále platí, že s velikostí trvalého místa
bydliště se zvětšuje vzdálenost chaty nebo chalupy.
Obecnou „potřebu přírody“ může člověk jistě
realizovat různými způsoby, nemusí jít právě
o chataření a chalupaření. Specifikem České republiky
však je, že tu dlouho nebyl příliš rozvinutý
cestovní ruch a rekreační průmysl, existovalo málo
vyhovujících možností tuzemského rekreačního
ubytování, cestování do zahraničí bylo v druhé
polovině 20. století problematické a omezené,
zato chalupa nebo chata byla často dosažitelnější.
Navíc chataření bylo vesměs považováno za ideální
pobyt s malými dětmi, neboť jsou na zdravém
vzduchu a v přírodě, kdežto v hotelu je těžké je
vhodně zaměstnat. Jako dílčí motivace působí
snaha o individualizaci a volnost, možnost „dělat
si, co chci“. Možnosti seberealizace jsou na chatě
velké. Ti, kdo touží vytvořit vlastní předměty, vidět
hmatatelný výsledek své práce, případně změnit
sociální roli, mají zde příležitosti. Z lékaře se přes
víkend může stát amatérský zedník a hrubá práce
kompenzuje jeho velmi náročnou a precizní základní
činnost, kde je vysoce riskantní udělat chy-
20