Plný text - Vědecká knihovna v Olomouci

Bydlet v přírodě je životní styl
(Chataření jako nenahraditelný kulturní fenomén Čechů)
Jana Duffková
SPOLEČ NOST
V české společnosti se zabydlilo tvrzení, že
chataření a chalupaření je typicky český fenomén.
Je to pravda, ale Češi v tom nejsou originální kvůli
vysokému počtu chat a chalup (skandinávské
země na tom nejsou o nic hůře), jako spíše specifickým
vztahem obyvatel České republiky ke svým
víkendovým a prázdninovým nemovitostem, jejich
využíváním v rámci volného času a jejich celkovým
vlivem na životní styl člověka.
Chataření a chalupaření se v sociologii definuje
jako forma rekreačního využívání volného času,
jako individuální forma rekreace nebo návykové
a stereotypní rekreační chování. Základní funkce
je relaxační, rekreační, odpočinková. Konkrétní
formy jsou především dvě – zahrádkaření a tzv.
druhé bydlení, které se ještě člení na chataření
a chalupaření.
Zahrádkaření je buď součástí chataření a chalupaření,
ale může jít také o aktivitu v místě trvalého
bydliště, tedy na menší zahrádce s jednoduchou
chatkou například ve stejném městě nebo
i ve stejné čtvrti. Je legislativně stanoveno, že
taková zahradní chatka nesmí „vytvářet předpoklady
pro ubytování“, má tedy umožňovat maximálně
občasné přenocování, ale ne dlouhodobější
rekreační pobyt. Při zahrádkaření primárně jde
o pěstování ovoce a zeleniny, květin, ovocných
i jiných keřů apod. Typické jsou kolonie zahrádek
budovaných na okraji města, eventuálně hned
za městem. Zahrádkaření se však za určitých okolností
vyskytuje i na venkově, když lidé nebydlí
ve vlastním domku se zahradou. Zahrádkaření
je jednoúčelové, monofunkční jednání zaměřené
v podstatě pragmaticky. Volný čas zahrádkáři tráví
v souvislosti se samozásobitelstvím, doplňujícím
motivem je snaha o pěstování zeleniny a ovoce
„ekologicky“, bez chemických prostředků, alternativním
způsobem a podobně. Takto vypadá teorie
– v praxi však mají majitelé zahrádek občas
tendenci využívat zahrádek k dalším rekreačním
činnostem, byť za stísněných podmínek.
Druhé bydlení se od zahrádkaření významně
liší, jak vyplývá už z názvu. Zakládá se na dlouhodobějším
pobytu a umožňuje mnohem širší spektrum
volnočasových aktivit, je tedy polyfunkční.
Samotné umístění rekreační stavby odlišuje dvě
varianty druhého bydlení, rekreačních domů
a domků: chataření a chalupaření. Chaty jsou
i legislativně vymezovány jako pobytové rekreační
stavby ve volné krajině budované výlučně pro
rekreaci. (Je ovšem pravda, že volná krajina se
v některých lokalitách změnila časem v chatovou
kolonii.) Naopak chalupy znamenají rekreační
využití stávajícího stavebního fondu – původní
obytné a běžně obývané stavení situované v zastavěném
území obce změnilo svou základní funkci
z trvalé-obytné v dočasnou-rekreační. Chaty
a chalupy u nás bývají často využívány takřka celoročně,
a to nejen na delší období, jako je dovolená,
ale i o víkendech. Za těchto podmínek jsou víc
18