Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
O B D O B Í N O R M A L I Z A C E 1 9 6 8 – 1 9 8 9<br />
384<br />
ale to bylo pro činnost redakce rozhodující. Tato interní<br />
popularita stoupala až do roku 1983, kdy hlavní cenu na<br />
V. ročníku Prix Bohemia v Plzni dostala dokumentární<br />
hra Řetěz života (autorský text Luďa Marešová a Lea<br />
Slámová, režie Alena Adamcová, dramaturgie František<br />
Mareš a Vladimír Remeš). Poté se při hodnocení činnosti<br />
redakce začaly stále častěji objevovat kritické výtky –<br />
redakce vytrvale produkovala nehotové tvary, za hry faktu<br />
vydávala zcela fiktivní příběhy s ambiciózně formulovanými<br />
záměry, avšak ve velmi nevydařených výsledcích.<br />
Vladimír Remeš byl na konci roku 1984 z funkce vedoucího<br />
odvolán, do vedení redakce se dostal Jan Kolář.<br />
Začátkem roku 1985 založil šéfredaktor Neubert tzv.<br />
scenáristickou skupinu. Tento útvar neměl statut samostatné<br />
redakce a byl pod přímým řízením šéfredaktora.<br />
Jejími členy byli Vladimír Remeš, František Mareš (redaktor<br />
a autor) a Oldřich Knitl (autor). Hlavním cílem<br />
tohoto týmu mělo být dovést zdánlivě slibné náměty<br />
(rozumějme: náměty obsahující žádaná témata) do podoby<br />
profesionální kvality, která by opravňovala jejich<br />
realizaci. Činnost této skupiny nepřinesla prakticky nic.<br />
RDLF pokračovala v činnosti pod vedením Jana<br />
Koláře v oblasti původní dokumentární tvorby v podobném<br />
duchu, jako tomu bylo dosud. Nadále produkovala<br />
převážně tzv. psané (tedy fabulované) dokumenty. Její<br />
program však nabyl větší žánrové pestrosti, objevil se<br />
magazínový pořad Depeše F (devadesátiminutová revue<br />
literatury a dramatu faktu). Svatopluk Štefl přenesl<br />
ze svého bývalého působiště v krajském studiu v Hradci<br />
Králové počátkem roku 1987 seriál Jak to vidím já,<br />
„malé <strong>rozhlas</strong>ové hry s výrazným publicistickým poselstvím,<br />
navíc v živém vysílání za aktivního, nepředstíraného<br />
a nestylizovaného dialogu s posluchačem“. 49<br />
Vznikla tu snaha provokovat diskuse nad nejrůznějšími<br />
kritickými postřehy mířícími především do výrobní<br />
sféry. Pořady působily v dobovém kontextu poměrně<br />
odvážně, jejich míra otevřenosti byla však dána stejnými<br />
limity, jaké jsme konstatovali u jiných pokusů vyrovnat<br />
se v <strong>rozhlas</strong>ovém vysílání s požadavkem doby, tedy s perestrojkou.<br />
Pozitivem bylo, že RLDF získala k externí spolupráci<br />
okruh autorů a herců spjatých s některými malými pražskými<br />
scénami (Semafor, Studio Y).<br />
Činnost této redakce, která svými aktivitami stále<br />
častěji zasahovala do sfér působnosti ostatních redakcí<br />
(literární, ale zejména redakce <strong>rozhlas</strong>ových her), skončila<br />
v této podobě v červnu 1989, kdy se Janu Kolářovi<br />
podařilo RLDF sloučit s redakcí <strong>rozhlas</strong>ových her.<br />
Rozhlasová zábava<br />
Oblast <strong>rozhlas</strong>ové zábavy byla vedením <strong>rozhlas</strong>u<br />
označena za jednu z dominant programu. Zábava byla<br />
vnímána jako potřebné vyvážení ideově závažného propagandistického<br />
působení <strong>rozhlas</strong>u. Pozornost této „odlehčující“<br />
složce programu věnoval dokonce i ÚV KSČ.<br />
Na jeho podnět byla v polovině roku 1974 založena<br />
Hlavní redakce zábavy (HRZ). I do jejího poslání byly<br />
ovšem vloženy prvky tzv. socialistické výchovy. První<br />
šéfredaktor HRZ Vlastimil Brtěk to formuloval slovy:<br />
„(...) pořady pokládáme nikoli jen za jakési zpestření<br />
programu, ale za nový kulturně-politický prvek, který<br />
organicky zapadá do současného pojetí socialistického<br />
<strong>rozhlas</strong>u.“ 50 Redakční počiny, zejména toporná<br />
politická satira a tzv. kontrapropaganda (propaganda<br />
namířená proti ideologickému působení ze Západu),<br />
však nesly zřetelné rysy politického konjunkturalismu<br />
a nevkusu.<br />
Později se objevily soutěžní a kontaktní pořady,<br />
například víkendový Teď něco dobrého ať každý dá,<br />
Hrajeme za dobrou práci, Hrajeme mezi třetí a čtvrtou.<br />
Obnoven byl model veřejně natáčených estrád, na jejichž<br />
vzniku se podílela krajská studia. Součástí redakce<br />
se stal oblíbený Kolotoč, oživený nyní pravidelnou poradnou.<br />
Citelně chyběl <strong>rozhlas</strong>ový kabaret. Ten vznikl<br />
po nástupu nového šéfredaktora Josefa Hajdučíka<br />
(v říjnu 1977 vystřídal Vlastimila Brťka a brzo se rozloučil<br />
s některými pracovníky, například s Jaromírem<br />
Čermákem a Radomírem Vrzákem). Tvůrčí část redakce<br />
(Helena Novotná, Zdenka Vlašimská, Václav Bálek,<br />
Ilja Kučera, Bedřich Zelenka, Zdeněk Bouček aj.)<br />
Hajdučík posílil mladými redaktory (Jiří Kamen, Michal<br />
Madry). K dřívějším cyklům Hlásíme se… přibyly<br />
soutěžní pořad Kdy to bylo?, rodinný magazín Kalendář,<br />
Kaleidoskop humoru, satirický Forčeking a především<br />
již zmíněný Kabaret, který při premiéře sledovalo<br />
1 750 000 posluchačů (vysílal se v neděli, stopáž 30 minut,<br />
od 1. ledna 1980 60 minut).<br />
S redakcí začali pravidelně spolupracovat zkušení<br />
autoři: Ondřej Suchý, Oldřich Dudek, Darek Vostřel, Jiří<br />
Melíšek, Miroslav Plzák, Miloslav Švandrlík…
Change language