zde - Univerzita Karlova

v pracovních sešitech a knížkách pro
předškoláky. Starší děti mohou luštit
zajímavá bludiště například v sešitech
P. Merrella (2003), kde naleznou
nejen rovinná bludiště, ale i bludiště,
která jsou rovinnými obrazy
prostorových labyrintů, nebo při hře
– manipulaci s různými hračkami a
hlavolamy (obr. 2). Obr. 2
Jak dítě poznává prostor
S rozvíjením prostorové představivosti dítěte a jeho orientace v prostoru
úzce souvisí otázka, jak dítě poznává prostor. Touto otázkou se z pohledu
didaktiky geometrie zabývá například F. Kuřina (2007). Podle něj jsou
důležitá čtyři hlediska, a sice:
• děleníprostoru(postýlka,pokoj,dům,zahrada,...,listpapíru,...),
• vyplňování prostoru (stavby z kostek, skládání předmětů do krabice,
dláždění, . . . ),
• pohyb v prostoru (pohyb ruky, míče, osoby, ..., kreslení, ...),
• dimenze prostoru (botička – stopa, člověk – stín, geometrický útvar
jako obraz, text jako jednodimenzionální transformace . . . ).
Dětští psychologové rozlišují tři stádia postupného poznávání trojrozměrného
prostoru:
• nejdříve dítě zvládá operace ve směru vertikálním,
• dále předozadním,
• na závěr ve směru horizontálním (pravolevém).
Přitom pojmy nahoře a dole jsou jednoznačné, kdežto pojmy vpředu –
vzadu, vpravo – vlevo mění svůj význam vzhledem k poloze těla.
Orientace v prostoru a prostorová představivost
Bludiště, podobně jako například puzzle, patří mezi hry, které bezpochyby
napomáhají rozvíjet orientaci v prostoru. Děti mají vzhledem
k orientaci v prostoru a vnímání prostoru rozdílné vrozené dispozice.
97