zde - Univerzita Karlova

zde - Univerzita Karlova zde - Univerzita Karlova

24.02.2015 Views

Experimentování Předkládám tři pracovní listy, které vedou žáky k experimentování a odhalování nových poznatků. Zde je efektivní vytvořit skupiny po zhruba čtyřech žácích, což umožňuje diskusi o problematice, spolupráci a využití synergie skupiny. Vždy znovu jsem překvapena, že žáci touto metodou zvládají i velmi obtížné úkoly. Pokud zadám žákům podobný problém, snažím se omezit své vměšování do jejich aktivity na nezbytné minimum. Určitou dobu je nechám pracovat zcela samostatně a teprve potom kontroluji činnost skupin. Skupinám, které jsou na správné stopě, nic neříkám, maximálně kývnu hlavou. Některé skupiny jsou zahlceny nápady a neumějí vybrat ten správný. Těm trochu pomohu otázkami, které je upozorní na možná úskalí špatných řešení. V tuto chvíli nezaujímám žádné stanovisko k jejich eventuálním odpovědím a přemístím se k další skupině. Výjimečně se najde i skupina, která zatím nic nevymyslela a neví, co s problémem. Těmto žákům jenom mírně napovím, aby mohli začít pracovat. Nápověda musí být opravdu minimální, aby neměli pocit, že jsem problém vyřešila já, a ne oni. Velmi důležité je, aby všichni žáci prožili na závěr příjemný pocit z dobře vykonané práce. Proto mám pro rychlejší skupiny nachystanou další činnost a s rozborem pracovního listu počkám, až jsou všechny skupiny hotové. Pak shrneme výsledky, popovídáme si o zajímavých myšlenkách, které žáky v průběhu práce napadly, a o svých pocitech. Samozřejmě je upozorním na fakt, že zobecňovali z velmi malého počtu případů a že o tom, zda jsou jejich závěry správné, lze rozhodnout jedině řádným důkazem tvrzení. Ten si většinou necháme až na další hodinu. V závěru nezapomeneme zhodnotit práci ve skupině. Poznámka k pracovnímu listu 3. Předcházející hodinu jsme definovali pojem druhá odmocnina nezáporného reálného čísla. Předtím, než žáci začali pracovat ve skupinách, proběhl brainstorming. Každý žák měl napsat, co ví (nebo si myslí, že ví) o odmocninách. Vzpomínali tedy na poznatky ze základní školy. Žákům bylo řečeno, že by za hodinu měli zvládnout úlohy 1–6 a že úlohy 7–9 jsou určeny pro velmi rychlé skupiny. Poznámka k pracovnímu listu 4. V předchozích hodinách jsme se zabývali variacemi a permutacemi. Na začátku hodiny jsme zopakovali rozdíl mezi uspořádanou a neuspořádanou k-ticí a způsob jejich zápisu. Poznámka k pracovnímu listu 5. V tomto případě mohou žáci pra- 226

covat i ve dvojicích, neboť zápis součtových vzorců jim obvykle nedělá vážnější problémy. Do volných sloupců by měli zvolit vlastní úhly, aby získané výsledky byly o něco průkaznější. Závěr Ve svém článku jsem ukázala několik příkladů, jak zvýšit aktivitu žáků během vyučování matematice. Mají sloužit jako inspirace pro ostatní učitele, nikoli jako přesné návody, kterých je třeba se striktně držet. Ze své zkušenosti mohu říci, že žáci mají takovéto aktivity rádi a že se na ně těší. Líbí se jim neformální atmosféra ve skupině vrstevníků, ve které se nebojí položit i zdánlivě banální otázky a udělat chybu. Oceňují možnost diskuse se spolužáky a uvědomují si, že tato často obtížná práce vede k hlubšímu poznání a trvalejšímu zapamatování. Použití aktivizujících metod klade na učitele vysoké nároky. Nesmí zapomenout na následnou systematizaci poznatků a důkladný rozbor použitých metod a chyb, jichž se žáci dopustili. Nevýhodou takovýchto forem práce je i velká časová náročnost. Přesto se přimlouvám za jejich alespoň občasné používání ve vyučování. Přinášejí totiž zaujetí, aktivitu a radost pro žáky i učitele. Literatura [1] Hejný, M., Kuřina, F.: Konstruktivní přístupy k vyučování matematice. MFI 7, 7 (1998). [2] Kuřina, F.: Porozumění matematice, matematické řemeslo a tvořivost. MFI 12, 1 (2002). [3] Kovaliková, S.: Integrovaná tématická výuka. Spirála, Kroměříž, 1995. 227

covat i ve dvojicích, neboť zápis součtových vzorců jim obvykle nedělá<br />

vážnější problémy. Do volných sloupců by měli zvolit vlastní úhly, aby<br />

získané výsledky byly o něco průkaznější.<br />

Závěr<br />

Ve svém článku jsem ukázala několik příkladů, jak zvýšit aktivitu žáků<br />

během vyučování matematice. Mají sloužit jako inspirace pro ostatní<br />

učitele, nikoli jako přesné návody, kterých je třeba se striktně držet. Ze<br />

své zkušenosti mohu říci, že žáci mají takovéto aktivity rádi a že se<br />

na ně těší. Líbí se jim neformální atmosféra ve skupině vrstevníků, ve<br />

které se nebojí položit i zdánlivě banální otázky a udělat chybu. Oceňují<br />

možnost diskuse se spolužáky a uvědomují si, že tato často obtížná práce<br />

vede k hlubšímu poznání a trvalejšímu zapamatování.<br />

Použití aktivizujících metod klade na učitele vysoké nároky. Nesmí<br />

zapomenout na následnou systematizaci poznatků a důkladný rozbor<br />

použitých metod a chyb, jichž se žáci dopustili. Nevýhodou takovýchto<br />

forem práce je i velká časová náročnost. Přesto se přimlouvám za jejich<br />

alespoň občasné používání ve vyučování. Přinášejí totiž zaujetí, aktivitu<br />

a radost pro žáky i učitele.<br />

Literatura<br />

[1] Hejný, M., Kuřina, F.: Konstruktivní přístupy k vyučování matematice. MFI 7,<br />

7 (1998).<br />

[2] Kuřina, F.: Porozumění matematice, matematické řemeslo a tvořivost. MFI 12,<br />

1 (2002).<br />

[3] Kovaliková, S.: Integrovaná tématická výuka. Spirála, Kroměříž, 1995.<br />

227

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!