zde - Univerzita Karlova

zde - Univerzita Karlova zde - Univerzita Karlova

24.02.2015 Views

problémy s ním neměli vyučující matematiky, fyziky a informatiky, shodou okolností všichni muži, kteří byli naopak velmi spokojeni s úrovní jeho práce. Zvládnout potřebu provokovat bylo nad Honzíkovy síly. Bylo zřejmé, že problémy nejsou, má-li Honzík pro něj dostatečně zajímavý a náročný program, případně může-li komunikovat s někým dospělým. Po určitou dobu se mu tedy věnoval někdo z vyučujících i během přestávek. Taková situace ale byla dlouhodobě neúnosná vzhledem k vytíženosti učitelů a jejich dalším povinnostem. Po roce se tedy Honzík vrátil do školy poblíž svého bydliště, kterou už navštěvoval dříve. Rozdíl je v tom, že už je na druhém stupni, kde má víc vyučujících a nevrací se k paní učitelce, se kterou si nerozuměli. Měli jsme obavy, jak se škole podaří poskytnout mu dostatečně náročný program a pomoci jeho začlenění mezi ostatní žáky. Ukázalo se, že Honzíkovo začlenění mezi bývalé spolužáky proběhlo „úspěšně. V současné době kamarádí s těmi, kteří ho dříve šikanovali. Není tedy osobně ohrožen. V přístupu k učení se zhoršil. Obávám se ale, že toto není příslib budoucího úspěšného vývoje. Jedním z asi mála nových pozitivních prvků je doučování, které mu maminka zařídila. Občas má možnost pracovat na své úrovni pod vedením středoškolského studenta. Honzík by určitě vzhledem ke svému nadání, znalostem, zájmům i osobnostním zvláštnostem potřeboval individuální vzdělávací plán. Ten je, v případě intelektového nadání žáků, podmíněn výsledkem psychologického vyšetření ze státního poradenského zařízení. V Honzíkově případě ale vůbec nebylo jisté, že by v poradně spolupracoval, uvažoval a choval se tak konformně, aby ve výsledku překročil hranici, odpovídající výsledku IQ 130 nebo vyššímu. Vzhledem ke své impulzivitě a zvláštnostem osobnosti by potřeboval, aby mu byla téměř neustále nablízku dospělá osoba. Takže by bylo vhodné mít ve škole/třídě asistenta, který by mu pomáhal zvládat přestávky, případně v některých předmětech pracovat na náročnější úrovni než ostatní žáci. I z těchto důvodů by bylo zapotřebí mít doporučení od specialistů. Honzíkova maminka je ale velmi vážně nemocná a nemůže s ním požadovaná vyšetření absolvovat. Tatínek zase není přesvědčen o potřebnosti návštěvy těchto zařízení. Takže problém zůstává zatím neřešen. Vzdor tomu, že odborná posouzení (ať už s jakýmkoli výsledkem) chybí, je Honzík žák se specifickými vzdělávacími potřebami. V jeho případě jde o dítě „dvakrát výjimečně, což znamená, že se liší od většiny svých vrstevníků dvěma 196

směry. Jedním z nich je jeho intelektové nadání, druhým – daleko nápadnějším – je jeho impulzivita a svérázné chování, ze kterého plynou další problémy. Z nich hlavní je jeho problém s přizpůsobením. Škola není povinna bez zmíněných potvrzení problém řešit. Ale musí si s ním nějak poradit, prostě proto, že takovéhoto žáka má. V současné době nelze očekávat, že rodina bude schopna problém Honzíkova adekvátního vzdělávání řešit. Ač nepodceňují vzdělávání, mají teď aktuálnější problémy: Milá paní Vondráková, omlouvám se, že nemohu přijít ani na 84. Klub rodičů, i když mě tato problematika velmi zajímá, protože s jedním takto problémovým dítětem žiji a jak jistě víte, dává mi dost zabrat a každá rada rodičů, kteří prožívají něco podobného, mi pomáhá. Já jsem ted ležela 14 dní v nemocnici, ted mě na 4 dny pustili domů. V pondělí ráno nastupuji zase do nemocnice a v úterý mě budou operovat. Nevím, jak se budu uzdravovat, ale až to půjde, zase budu ráda chodit na vaše setkání Klubu rodičů. Bohužel Honzík nemá žádnou babičku, dědečka, žádnou tetu, strýce, žádného bratrance, . . . je sám, a proto jsem se já snažila mu vynahradit vše, co mu chybí. Teď se jen obávám, kam by Honzík šel, kdyby se táta zhroutil. Možná, že chvíle bez milující mámy budou i pro Honzíka přínosem, možná, že se tátovi podaří Honzíka převychovat, protože on je přísný, nedovolí mu zdaleka to co já, . . . a já budu dlouho nemocná, nebo určitě dlouho nebudu mít dřívější energii, nebo i když budu už fit, určitě už nebudu tolik energie věnovat tomu co dřív, manželovi ráda přenechám hodně povinností s dítětem, možná vážně svojí přísností se mu ho podaří převychovat. Uvidíme. S Honzíkem si můžete kdykoliv popovídat, on bude rád, on je velmi komunikativní k milým lidem. Zdraví Vás X.Y. – maminka Honzíka Honzík by tedy potřeboval: 1) možnost setkávat se s podobně motivovanými vrstevníky (kluby, sobotní „kroužky, jako mají v Anglii, apod.) 2) IVP 3) mentora – někoho, kdo by se věnoval rozvíjení jeho osobnosti a zájmů 4) školu, která by uměla pracovat s jeho „dvojí výjimečností 5) pedagogy, kteří by s ním dokázali bez problémů vyjít i pracovat (to bylo ale v jiné škole) Především by samozřejmě potřeboval nemít problémy uvedené mezi „obtížnými životními podmínkami. Jeho současná škola není nastavena na 197

směry. Jedním z nich je jeho intelektové nadání, druhým – daleko nápadnějším<br />

– je jeho impulzivita a svérázné chování, ze kterého plynou<br />

další problémy. Z nich hlavní je jeho problém s přizpůsobením. Škola<br />

není povinna bez zmíněných potvrzení problém řešit. Ale musí si s ním<br />

nějak poradit, prostě proto, že takovéhoto žáka má.<br />

V současné době nelze očekávat, že rodina bude schopna problém<br />

Honzíkova adekvátního vzdělávání řešit. Ač nepodceňují vzdělávání, mají<br />

teď aktuálnější problémy:<br />

Milá paní Vondráková,<br />

omlouvám se, že nemohu přijít ani na 84. Klub rodičů, i když mě tato<br />

problematika velmi zajímá, protože s jedním takto problémovým dítětem<br />

žiji a jak jistě víte, dává mi dost zabrat a každá rada rodičů, kteří prožívají<br />

něco podobného, mi pomáhá. Já jsem ted ležela 14 dní v nemocnici,<br />

ted mě na 4 dny pustili domů. V pondělí ráno nastupuji zase do nemocnice<br />

a v úterý mě budou operovat. Nevím, jak se budu uzdravovat, ale až<br />

to půjde, zase budu ráda chodit na vaše setkání Klubu rodičů.<br />

Bohužel Honzík nemá žádnou babičku, dědečka, žádnou tetu, strýce,<br />

žádného bratrance, . . . je sám, a proto jsem se já snažila mu vynahradit<br />

vše, co mu chybí. Teď se jen obávám, kam by Honzík šel, kdyby se táta<br />

zhroutil. Možná, že chvíle bez milující mámy budou i pro Honzíka přínosem,<br />

možná, že se tátovi podaří Honzíka převychovat, protože on je<br />

přísný, nedovolí mu zdaleka to co já, . . . a já budu dlouho nemocná, nebo<br />

určitě dlouho nebudu mít dřívější energii, nebo i když budu už fit, určitě<br />

už nebudu tolik energie věnovat tomu co dřív, manželovi ráda přenechám<br />

hodně povinností s dítětem, možná vážně svojí přísností se mu ho podaří<br />

převychovat. Uvidíme. S Honzíkem si můžete kdykoliv popovídat, on<br />

bude rád, on je velmi komunikativní k milým lidem.<br />

Zdraví Vás X.Y. – maminka Honzíka<br />

Honzík by tedy potřeboval:<br />

1) možnost setkávat se s podobně motivovanými vrstevníky (kluby, sobotní<br />

„kroužky, jako mají v Anglii, apod.)<br />

2) IVP<br />

3) mentora – někoho, kdo by se věnoval rozvíjení jeho osobnosti a zájmů<br />

4) školu, která by uměla pracovat s jeho „dvojí výjimečností<br />

5) pedagogy, kteří by s ním dokázali bez problémů vyjít i pracovat (to<br />

bylo ale v jiné škole)<br />

Především by samozřejmě potřeboval nemít problémy uvedené mezi „obtížnými<br />

životními podmínkami. Jeho současná škola není nastavena na<br />

197

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!