zde - Univerzita Karlova

problémy s ním neměli vyučující matematiky, fyziky a informatiky, shodou
okolností všichni muži, kteří byli naopak velmi spokojeni s úrovní
jeho práce.
Zvládnout potřebu provokovat bylo nad Honzíkovy síly. Bylo zřejmé,
že problémy nejsou, má-li Honzík pro něj dostatečně zajímavý a náročný
program, případně může-li komunikovat s někým dospělým. Po určitou
dobu se mu tedy věnoval někdo z vyučujících i během přestávek. Taková
situace ale byla dlouhodobě neúnosná vzhledem k vytíženosti učitelů a
jejich dalším povinnostem. Po roce se tedy Honzík vrátil do školy poblíž
svého bydliště, kterou už navštěvoval dříve. Rozdíl je v tom, že už je na
druhém stupni, kde má víc vyučujících a nevrací se k paní učitelce, se
kterou si nerozuměli.
Měli jsme obavy, jak se škole podaří poskytnout mu dostatečně náročný
program a pomoci jeho začlenění mezi ostatní žáky. Ukázalo se, že
Honzíkovo začlenění mezi bývalé spolužáky proběhlo „úspěšně. V současné
době kamarádí s těmi, kteří ho dříve šikanovali. Není tedy osobně
ohrožen. V přístupu k učení se zhoršil. Obávám se ale, že toto není příslib
budoucího úspěšného vývoje.
Jedním z asi mála nových pozitivních prvků je doučování, které mu
maminka zařídila. Občas má možnost pracovat na své úrovni pod vedením
středoškolského studenta.
Honzík by určitě vzhledem ke svému nadání, znalostem, zájmům i
osobnostním zvláštnostem potřeboval individuální vzdělávací plán. Ten
je, v případě intelektového nadání žáků, podmíněn výsledkem psychologického
vyšetření ze státního poradenského zařízení. V Honzíkově případě
ale vůbec nebylo jisté, že by v poradně spolupracoval, uvažoval a
choval se tak konformně, aby ve výsledku překročil hranici, odpovídající
výsledku IQ 130 nebo vyššímu. Vzhledem ke své impulzivitě a zvláštnostem
osobnosti by potřeboval, aby mu byla téměř neustále nablízku
dospělá osoba. Takže by bylo vhodné mít ve škole/třídě asistenta, který
by mu pomáhal zvládat přestávky, případně v některých předmětech
pracovat na náročnější úrovni než ostatní žáci. I z těchto důvodů by
bylo zapotřebí mít doporučení od specialistů. Honzíkova maminka je ale
velmi vážně nemocná a nemůže s ním požadovaná vyšetření absolvovat.
Tatínek zase není přesvědčen o potřebnosti návštěvy těchto zařízení.
Takže problém zůstává zatím neřešen. Vzdor tomu, že odborná posouzení
(ať už s jakýmkoli výsledkem) chybí, je Honzík žák se specifickými
vzdělávacími potřebami. V jeho případě jde o dítě „dvakrát výjimečně,
což znamená, že se liší od většiny svých vrstevníků dvěma
196