zde - Univerzita Karlova

tam slibovali přístup s porozuměním pro všechny děti, i pro ty výjimečně
nadané. Učili se tam experimentálně, úplně jinak, ale ve 4. třídě jsem
začala mít obavy, že tímto stylem výuky nemá šanci udělat zkoušky na
gymnázium. Proto jsme se rozhodli v pololetí 4. třídy změnit tuto školu,
za běžnou, kde se zkouší, známkuje, kde funguje obvyklý řád a režim.
Narazili jsme zase na problémy, které jsme nečekali, a to byla šikana a
nepochopení učitelky k jeho zájmům. Říká tomu „mimoškolní zájmy a
nezajímá ji to. Na písemném výstupním hodnocení, které potřebuje k přijímacím
zkouškám na gymnázium, mu paní učitelka napsala hodnocení
co možná nejhorší. Je dost možné, že Honzíka na zvolené gymnázium
nepřijmou, protože zrovna o tuto školu je velký zájem. Hlásí se na ni
asi pětkrát více dětí, než berou. Takže když se nám to nepovede, rádi
bychom našli školu, která zvládne Honzíkův zvláštní smysl pro humor a
jeho osobnost.
Honzík nakonec nemohl dělat přijímací zkoušky na gymnázium v řádném
termínu, protože pobýval delší dobu v nemocnici. Nejvhodnější školou
by pro něj nejspíš bylo OGB. Našel by tam patrně (podobně jako
Matyáš, viz výše) jak vrstevníky s podobnými zájmy, tak větší toleranci
a odolnost okolí vůči svým osobnostním zvláštnostem. Výuka by pro něj
mohla být přiměřeně náročná a individualizovaná. Bohužel je toto gymnázium
dopravně příliš vzdáleno od místa Honzíkova bydliště. Vypadalo
to tedy, že Honzík zůstane na „klasické ZŠ, pro něj zcela nevyhovující
(kde byl mimo jiné šikanován). V dalším dopise maminka uvádí:
Honzík dělá všechno pro to, abych si o něm myslela pravý opak: nechce
se učit, jeho samé dvojky na vysvědčení mu nevadí, jeho úžasné
zájmy, které měl v 1., 2. a ve 3. třídě opustil, . . . a na gymnázium se
nedostal (zkoušky dělal v náhradním termínu). Ano, IQ má vysoké, ale
nechce ho využívat ve škole, ale jen na zábavu. Proto už ani neuvažuji,
že by přešel do jiné školy, když sám nechce. Možná má pravdu učitelka,
která o Honzíkovi na třídní schůzce řekla: „Má tolik znalostí, že by si
člověk mohl myslet, že je geniální, ...ale on to je průměrný žák!
Nakonec Honzík přešel do výběrové ZŠ, kde byl pedagogický sbor
připraven spolupracovat na jeho vzdělávacím programu i na začlenění
mezi ostatní děti. Výukové problémy prakticky neměl, místo nich se však
záhy ukázaly problémy spojené s jeho impulsivitou a snahou realizovat
„úžasné nápady, kterými oplýval. Ty spočívaly zejména v provokování
ostatních dětí během přestávek. Starší žáci byli vedeni k tomu, aby tyto
Honzíkovy pokusy ignorovali. Mladší děti hledaly pomoc u dospělých.
Některé paní učitelky si stěžovaly i na jeho chování v hodinách. Žádné
195