zde - Univerzita Karlova

zde - Univerzita Karlova zde - Univerzita Karlova

24.02.2015 Views

skutečnosti odpovídá jejich intelektový potenciál. Mohou proto působit dojmem dětí průměrných i slabších, bez poruch učení. Patří sem také děti, které dokážou řešit velmi složité úlohy, pokud je vidí napsané, ale zpaměti nespočítají ani velmi jednoduchý příklad. Setkáváme se i s dětmi, u kterých nebyla žádná z těchto poruch prokázána, a přesto mají výrazné problémy a jejich vzdělávání a výchova je oříškem pro rodiče i pro školu. Ideál péče o nadané Ideální stav by byl, kdyby u každého žáka mohly být zmapovány jeho silné i slabé stránky amohlbybýtvzděláván podle individuálního plánu, odpovídajícího jeho schopnostem a zájmům. To je patrně v současné době nereálné. Je ale v zájmu dětí, učitelů i rodičů rozpoznat alespoň u případů, kterým je věnováno toto sdělení, jejich potenciál a ve spolupráci s odborníky, kteří jsou informováni nejen o poruchách učení a patologii, ale i o vzdělávání a výchově nadaných, těmto dětem pomoci. U řady dětí se jejich problémy s věkem mírní, jsou-li k tomu příznivé podmínky. Na změně k lepšímu má velký podíl schopnost rodiny poskytnout dítěti dostatečnou citovou oporu a zorganizovat přiměřený program pro jeho osobnostní a intelektový rozvoj a pro zvládnutí či zmírnění problémů, které jeho vývoj provázejí. Zároveň je důležité, aby si rodina udržela duševní rovnováhu, což vůbec není jednoduché. Pokud má ke svému dítěti blízký vztah, prožívá s ním nebo za ně jeho strasti, protože ne vždy si dítě všechny problémy uvědomuje, zatímco rodiče už mají oprávněné obavy o jeho budoucnost. Uvědomují si, jak je dítě vnímáno okolím, a těžce nesou jeho nepříznivé hodnocení, ať už je dáváno najevo otevřeně, nebo v náznacích. Zvládnout takovou situaci není jednoduché ani pro odolné jedince, kteří mají sami dobré zázemí a podporu svých blízkých. Bohužel stabilní rodiny nejsou zcela běžným jevem. Žije-li dítě v neúplné nebo nefungující rodině, je situace vždy mnohem těžší, zvláště s tímto typem dětí. Příklad dvou hochů Dva intelektově nadaní bratři, mezi nimiž je věkový rozdíl 6 let, prošli velmi podobným vývojem. Na prvním stupni měli mimořádně velké problémy s přizpůsobením se „kolektivu. Mezi spolužáky nezapadli, měli jiné zájmy a několikrát změnili školu. Po přestupu na víceleté gymná- 192

zium se jejich problémy výrazně snížily a stali se z nich téměř nenápadní, solidně pracující a osobnostně aspoň navenek neproblémoví studenti. Mladší z nich, poznamenán dlouhodobým stresem a negativně prožívaným pocitem vlastní odlišnosti, hodnotil sám sebe velmi kriticky. Uvažoval o smyslu života a pochyboval o něm. Až na konci čtvrté třídy se dostal do školy, která mu nabídla dostatečně náročný a zajímavý program a citlivá paní učitelka dokázala tolerovat jeho zvláštnosti. Sama měla pocit neúspěšnosti, neboť depresivní úvahy tohoto dítěte přetrvávaly ještě dlouho po změně školy. Chlapec sám ale až tady, za celou dosavadní dobu jeho školní docházky, chodil do školy rád. Zmíněná paní učitelka se svou osobností, přístupem k dětem a způsobem práce podstatně lišila od těch, které učily tohoto chlapce před ní. I pro ni byla práce s tímto dítětem velmi náročná. Diskuze StaN Vždy záleží na tom, jakého dítě potká učitele. Mám dvanáctiletého syna, IQ v 10 letech přes 130, na jedné straně výborný v matematice, fyzice a přírodovědných oborech, na druhé straně problémy s neustálým zapomínáním a ztrácením věcí. Své učitele uváděl do zoufalství svými neustálými dotazy (boural jim hodiny), s každým se chtěl přátelit, když nemohl prosadit svou, byl i vzteklý (doma ho bez problémů zvládáme, mantinely jsou jasné). Na výchovné komisi mně i jemu vysvětlili, že s učiteli nemůže být kamarád a třídní učitelka mu dovolila jeden dotaz týdně. Píši to jen pro ilustraci, syn už se snad ve škole na nic neptá a já na jeho dotazy trpělivě odpovídám. Příklad Matyáše Matyáš je mimořádně intelektově nadaný chlapec, který měl kvůli zdravotním problémům téměř domácí vzdělávání. Jeho zájmy a znalosti se v mnoha směrech velmi lišily od toho, co nabízel vzdělávací program školy. Tato velmi dobrá základní škola mu tedy nepřipadala dost podnětná. Projevoval se jako dítě s velkými problémy v sociální přizpůsobivosti. Někteří odborníci měli podezření na poruchy autistického spektra. S věkem se postupně problémy chování mírnily. K výraznému zlepšení došlo po nástupu na OGB (gymnázium Buďánka, neboli „Mensa gymnázium), kde našel spolužáky s podobnými zájmy a způsobem myšlení a také kamarády, se kterými si opravdu rozumí. Mimo školu spolupra- 193

skutečnosti odpovídá jejich intelektový potenciál. Mohou proto působit<br />

dojmem dětí průměrných i slabších, bez poruch učení. Patří sem také<br />

děti, které dokážou řešit velmi složité úlohy, pokud je vidí napsané, ale<br />

zpaměti nespočítají ani velmi jednoduchý příklad.<br />

Setkáváme se i s dětmi, u kterých nebyla žádná z těchto poruch prokázána,<br />

a přesto mají výrazné problémy a jejich vzdělávání a výchova je<br />

oříškem pro rodiče i pro školu.<br />

Ideál péče o nadané<br />

Ideální stav by byl, kdyby u každého žáka mohly být zmapovány jeho<br />

silné i slabé stránky amohlbybýtvzděláván podle individuálního plánu,<br />

odpovídajícího jeho schopnostem a zájmům. To je patrně v současné době<br />

nereálné. Je ale v zájmu dětí, učitelů i rodičů rozpoznat alespoň u případů,<br />

kterým je věnováno toto sdělení, jejich potenciál a ve spolupráci<br />

s odborníky, kteří jsou informováni nejen o poruchách učení a patologii,<br />

ale i o vzdělávání a výchově nadaných, těmto dětem pomoci.<br />

U řady dětí se jejich problémy s věkem mírní, jsou-li k tomu příznivé<br />

podmínky. Na změně k lepšímu má velký podíl schopnost rodiny poskytnout<br />

dítěti dostatečnou citovou oporu a zorganizovat přiměřený program<br />

pro jeho osobnostní a intelektový rozvoj a pro zvládnutí či zmírnění problémů,<br />

které jeho vývoj provázejí. Zároveň je důležité, aby si rodina<br />

udržela duševní rovnováhu, což vůbec není jednoduché. Pokud má ke<br />

svému dítěti blízký vztah, prožívá s ním nebo za ně jeho strasti, protože<br />

ne vždy si dítě všechny problémy uvědomuje, zatímco rodiče už mají<br />

oprávněné obavy o jeho budoucnost. Uvědomují si, jak je dítě vnímáno<br />

okolím, a těžce nesou jeho nepříznivé hodnocení, ať už je dáváno najevo<br />

otevřeně, nebo v náznacích. Zvládnout takovou situaci není jednoduché<br />

ani pro odolné jedince, kteří mají sami dobré zázemí a podporu svých<br />

blízkých. Bohužel stabilní rodiny nejsou zcela běžným jevem. Žije-li dítě<br />

v neúplné nebo nefungující rodině, je situace vždy mnohem těžší, zvláště<br />

s tímto typem dětí.<br />

Příklad dvou hochů<br />

Dva intelektově nadaní bratři, mezi nimiž je věkový rozdíl 6 let, prošli<br />

velmi podobným vývojem. Na prvním stupni měli mimořádně velké problémy<br />

s přizpůsobením se „kolektivu. Mezi spolužáky nezapadli, měli<br />

jiné zájmy a několikrát změnili školu. Po přestupu na víceleté gymná-<br />

192

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!