zde - Univerzita Karlova

• Významný model pro hledání funkčních závislostí poskytovala hvězdná
obloha a následná dlouhodobá pozorování a záznamy pohybů
hvězd, což vedlo k předpovědi pohybů planet. Člověk se postupně
učil pomocí posloupností diskrétních údajů popsat spojitý děj.
• První, kdo si uvědomili rozdíl mezi diskrétním a spojitým, byli Řekové.
Pythagoras dělil vědy na diskrétní (aritmetika a hudba) a spojité
(geometrie a astronomie). Geometři – Meneachmus, Hippias,
Archimédes, Apollónios a další rozpracovali teorie mnoha křivek,
které vznikají spojitým pohybem bodu.
Středověk
Toto období s sebou přineslo dva významné poznatky uvedené níže.
• Řekové rozpracovali mnoho konkrétních křivek. Nedospěli však k myšlence
obecné křivky. Tento přechod od oddělených modelů k univerzálnímu
provedl až arabský matematik al-Birúni (973–1048). Jako
první začal uvažovat o křivce všeobecně, provádět její interpolaci
ahledatjejíextrémy.
• Ve 12.–14. století scholastičtí myslitelé na anglických a francouzských
univerzitách přinesli další myšlenky o křivkách. V Oxfordu Robert
Grossette (1168?–1253) tvrdil, že „všechny příčiny přírodních dějů
musí být vyjádřeny pomocí čar, úhlů a obrazců. Profesor téže univerzity
Thomas Bradwardinus (1290?–1349) přemýšlel o kontinuu,
hledal zákon, který by spojoval rychlost pohybu se silou. V Paříži
Nicole Oresme (1323?–1382) rozvinul (podle [2]) teorii rovnoměrného
a zrychleného pohybu v geometrickém pojetí.
17. století
• „Descartova proměnná veličina vyvolala převrat v dosavadní matematice,
k čemuž přispěl rozvoj řemesel a techniky.
• Křivku bylo možno popsat rovnicí
f(x, y) =0,
což otevřelo nové možnosti jejího studia.
Následující století byla již ve znamení bouřlivého rozvoje funkcí. Dále
již bude uveden v podobě shrnutí stručný přehled fylogeneze.
131