zde - Univerzita Karlova

li se v tomto procesu podle modelů nadání uvažujících pouze o jedné, a
často podle autorů nejpodstatnější, charakteristice osobnosti (např. inteligenci
– L. Terman) nebo o více základních skupinách osobnostních
charakteristik, jejichž vysoký stupeň rozvoje, případně souhra, vymezuje
nadání (Renzulli 1978, 1986). V tomto případě se snažíme identifikovat
nebo vybrat ty jedince, kteří vykazují vysoký potenciál ve sledovaných
charakteristikách. To však současně znamená, že předpokládáme stabilní
„uložení nadání v jedinci a úkolem vyhledávání je toto nadání „objevit.
Proto se při tomto vyhledávání nadaných setkáváme spíše s užitím psychologických
metod. Důraz kladený při vyhledávání nadaných na osobnostní
charakteristiky je současně uplatňován u dětí nižšího věku. Teoretickým
pozadím takto orientovaného způsobu vyhledávání nadaných
jsou koncepce a modely nadání příslušející k schopnostně-kognitivnímu
a později osobnostně-vývojovému přístupu ke studiu tohoto fenoménu.
Podstatné je, že vyhledávací strategii do značné míry odtrhujeme od
cíle a obsahu edukačního programu, pro který se tento proces realizuje,
a celá strategie je na něm spíše nezávislá.
U druhého způsobu vyhledávání intelektově nadaných se naopak setkáváme
s tím, že strategie je primárně založena na edukační nabídce,
programu, pro který je vyhledávání realizováno. Obsah i metody vyhledávání
jsou v tomto případě především určeny cíli a obsahem speciální
nabídky, která byla vytvořena pro populaci nadaných. Např. žák
je označen jako nadaný, jestliže jeho podané výkony, znalosti a dovednosti
odpovídají cílům a nárokům konkrétního vzdělávacího programu.
Předpokládá se, že úspěšnost žáka v použitých vyhledávacích metodách
do značné míry zaručuje také jeho úspěch ve speciálním programu, do
kterého vstupuje. Předpokládá se, že vybraný žák bude mít z programu
velký užitek.
Tento vyhledávací přístup je užíván u různých druhů nadání včetně
intelektového. Vymezení „nadání se tak může lišit podle jednotlivých
rozvíjejících programů, a nemusí být proto „odhaleni jako nadaní stále
stejní žáci. Je založen tedy méně na charakteristikách individua a více
závisí na obsahu a cílech vzdělávacího programu. Proto je také akcent
při vyhledávání kladen spíše na využívání pedagogických metod. Jak ale
rozlišit mezi úspěšností v určité vzdělávací nabídce a úspěšností z dlouhodobějšího
hlediska, např. v pozdějším životě? Otevírá se zde tolik diskutovaný
problém kontinuity nadání od dětství do dospělosti (Tannenbaum
1983, Sternberg 2000, Winner 2000).
13