vÄda a výzkum - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR
vÄda a výzkum - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR
vÄda a výzkum - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
v ý r o č í<br />
Výprava<br />
za Měsícem<br />
skončila<br />
24. července 1969,<br />
kdy tříčlenná<br />
posádka Apolla 11<br />
v pořádku<br />
„přistála“<br />
812 námořních mil<br />
jihozápadně<br />
od Havajských<br />
ostrovů.<br />
Den předtím<br />
Buzz Aldrin<br />
pronesl:<br />
„Cítíme, že naše<br />
mise na Měsíc<br />
je symbolem<br />
neukojitelné<br />
zvědavosti<br />
celého lidstva<br />
prozkoumávat<br />
neznámé.“<br />
zdála přímá nonstop cesta, která ovšem vyžadovala<br />
enormně silnou nosnou raketu. Wernher von Braun<br />
sice vypracoval koncept obří nosné rakety Nova, její<br />
konstrukce se ale jevila jako příliš náročná. Jako druhá<br />
alternativa se nabízela možnost vypustit měsíční<br />
kosmickou loď po částech na oběžnou dráhu kolem<br />
Země menšími raketami a další raketou pak dopravit<br />
urychlovací stupeň, který by kompletní loď vynesl na<br />
dráhu směrem k Měsíci. Další – značně riskantní<br />
možností – bylo poslat na měsíční povrch nejprve cisternovou<br />
loď se zásobami pohonných látek a po přistání<br />
lodi s posádkou do ní přečerpat palivo pro zpáteční<br />
let. O tom se uvažovalo v době, kdy ještě žádný<br />
Američan neuskutečnil orbitální let kolem Země.<br />
Dne 14. prosince 1960 přijela do washingtonského<br />
ústředí NASA skupina techniků z Langleyova střediska.<br />
Jeden z nich, inženýr John Houbolt, představil<br />
tehdy návrh na použití metody malého výsadkového<br />
člunu, který by se od mateřské lodi oddělil na oběžné<br />
dráze kolem Měsíce a s dvoučlennou posádkou by<br />
přistál na měsíčním povrchu. Houboltova myšlenka<br />
se nakonec i přes odpor části představitelů vedení<br />
NASA prosadila, protože potřebovala nosnou raketu<br />
schopnou dopravit k Měsíci náklad pouhých necelých<br />
50 tun. Měsíční loď podle této nové koncepce sestávala<br />
z kuželovitého velitelského modulu pro tříčlennou<br />
posádku, válcovitého služebního modulu s motorem<br />
pro navedení na dráhu kolem Měsíce a na start<br />
z této orbity zpět směrem k Zemi a konečně měsíční<br />
modul pro dva astronauty, obvykle označovaný jen<br />
zkratkou LM. Ten měl dvě části: přistávací stupeň se<br />
čtyřmi odpruženými nohami a motorem pro zabrždění<br />
pádu na měsíční povrch a startovní stupeň pro<br />
akademický<strong>bulletin</strong><br />
ab<br />
12<br />
vzlet z Měsíce, jehož součástí byla i přetlaková kabina<br />
pro kosmonauty.<br />
Velitelský a služební modul byly připraveny ke zkušebnímu<br />
letu kolem Země na počátek roku 1967. Při<br />
nácviku na kosmodromu však 27. ledna 1967 došlo<br />
k požáru, při němž tříčlenná posádka – astronauti Virgil<br />
I. Grissom, Edward H. White a Roger B. Chaffee – zahynula.<br />
Nezbytné úpravy dalších modulů program<br />
pozdržely, takže k prvnímu pilotovanému letu vzlétla<br />
raketa Saturn 1B s lodí Apollo 7 až 11. října 1968.<br />
Sovětský svaz v té době připravoval na přelom let<br />
1968–1969 oblet Měsíce modifikovanou kosmickou<br />
lodí Sojuz, ačkoli předchozí lodi vypouštěné pod<br />
označením Zond byly jen částečně úspěšné. Nicméně<br />
Američané, kteří se obávali, že by je Rusové mohli<br />
předběhnout, operativně změnili plány.<br />
Další kosmická loď – stále ještě bez měsíčního modulu<br />
LM – vzlétla z floridského kosmodromu 21. prosince<br />
1968. Její posádka, kterou tvořili Frank F. Broman,<br />
James A. Lovell a William A. Anders, strávila Vánoce<br />
na oběžné dráze kolem Měsíce. Při další misi<br />
Apollo 9 vyzkoušeli astronauti James A. McDivitt,<br />
Russell L. Schweickart a David R. Scott ve dnech<br />
3. až 13. března 1969 pilotování měsíčního modulu<br />
v blízkosti Země.<br />
Hlavní generálkou na přistání na Měsíci byl let<br />
Apolla 10. Posádka ve složení Thomas P. Stafford,<br />
Eugene A. Cernan a John W. Young odstartovala ze<br />
Země 18. května 1969. Stafford a Cernan po navedení<br />
na oběžnou dráhu kolem Měsíce přestoupili<br />
22. května do modulu LM, oddělili se od mateřské lodi<br />
a snesli se až do výšky pouhých 15 km nad měsíční<br />
povrch. Odhodili přistávací stupeň LM a vrátili se<br />
zpět k velitelskému modulu, s nímž se jejich loď spojila,<br />
a mohli se tudíž vrátit zpět k Youngovi. Následujícího<br />
dne odletěli zpět k Zemi a 26. května 1969<br />
úspěšně přistáli v Pacifiku.<br />
K prvnímu skutečnému letu na Měsíc tak bylo vše<br />
připraveno. Let lodi Apollo 11 byl koncipován jako podnik<br />
s otevřeným koncem. Pokud by něco neklapalo,<br />
mohl být kdykoli přerušen a astronauti se mohli vrátit<br />
zpět na Zemi. Dráha od naší planety k Měsíci byla spočítána<br />
tak, že by se samovolně, pouze vlivem gravitační<br />
přitažlivosti, vrátili zpátky bez nutnosti dělat hlavním<br />
motorem změny dráhy. Události však proběhly podle<br />
plánu. Nosná raketa Saturn 5 vzlétla z floridského kosmodromu<br />
16. července 1969 ve 13:32:00,724 UTC<br />
aodvě a tři čtvrti hodiny později zamířila k Měsíci. Tady,<br />
nad odvrácenou stranou bez spojení s řídicím střediskem,<br />
zapálili 19. července v 17:21:51 UTC astronauti<br />
Neil A. Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins
Change language