věda a výzkum - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

v ý r o č í
ZDE ZÁKLADNA TRANQUILLITY.
OREL PŘISTÁL
Tato historická slova,
kterými 20. července 1969 v 20:17:40
světového času (UTC) oznámil
americký astronaut Neil A. Armstrong
řídicímu středisku v texaském Houstonu
přistání výsadkového měsíčního modulu Eagle
expedice Apollo 11 na povrchu Měsíce v oblasti
Moře Klidu (Mare Tranquillitatis), znamenala začátek zkoumání
našeho věčného souputníka pilotovanými expedicemi.
Žel, trvalo pouhých tři a půl roku.
VŠECHNA FOTA: IMAGE CREDIT NASA 2009
Americký lunární program byl oficiálně vyhlášen
24. května 1961. Tehdejší prezident USA John
F. Kennedy deklaroval na společné schůzi obou komor
Kongresu za národní cíl dopravit bezpečně lidi
na Měsíc a zpět do konce desetiletí. Stalo se tak na
radu jeho vědeckých poradců, kteří tento projekt považovali
za adekvátní odpověď na dosavadní triumfy
sovětské techniky při dobývání vesmíru – vypuštění
první umělé družice Země Sputniku 1 v roce 1957,
první zásah Měsíce sondou Luna 2 v roce 1959
a zejména let prvního kosmonauta Jurije Gagarina
v dubnu 1961 v kosmické lodi Vostok.
Samotný projekt kosmické lodi Apollo se však zrodil
v Národním úřadu pro letectví a vesmír (NASA) již
před Kennedyho prohlášením. Představitelé NASA,
v němž se tehdy připravovaly lety prvních amerických
astronautů v malých jednomístných kabinách
Mercury, si uvědomovali, že v budoucnosti bude
zapotřebí kosmická loď pro vícečlennou posádku,
schopnou vydržet létat ve vesmíru po dobu několika
týdnů.
Abe Silverstein, předseda komise ustavené již
v prosinci 1959 a zabývající se problematikou budoucích
pilotovaných letů, v červenci následujícího roku rozhodl
nazvat projekt třímístné lodi Apollo. S tím byli také
seznámeni zástupci průmyslových podniků na konferenci
ve Washingtonu, která se konala 28.–29. července
1960. Nová loď měla být schopna letů v trvání až
dvou týdnů a vrcholem jejích možností měl být oblet
Měsíce. S tím se počítalo někdy po roce 1970. Na pozdější
vypsání tendru na vývoj a stavbu takové lodi v říjnu
1960 reagovalo celkem 14 průmyslových podniků.
Pro lunární expedici koncipoval v Marshallově středisku
kosmických letů různé verze rakety Saturn německý
konstruktér Wernher von Braun.
Prezidentovo rozhodnutí změnilo požadavky: nešlo
jen o pouhý oblet Měsíce, ale o přistání na jeho
povrchu; současně se i zkrátily termíny. Kongres program
schválil a postupně dostával vyšší a vyšší prioritu.
Měl být pro svět důkazem nadřazenosti americké
techniky nad sovětskou, což bylo v dobách
studené války mimořádně důležité – proto na to také
politici slyšeli.
Na opačné straně světa, v Sovětském svazu, politici
zatím spali na vavřínech. Přestože duchovní tvůrce
sovětských úspěchů Sergej Pavlovič Koroljov s letem
kosmonautů na Měsíc počítal, kremelští vládci
považovali Kennedyho vyhlášení za pouhý propagandistický
trik. Proto se v SSSR podobný projekt
prosadil až se značným zpožděním.
V NASA se mezitím vedla diskuse o způsobu letu
Američanů na Měsíc. Technicky nejjednodušší se
11 ab
Neil A. Armstrong
(vlevo) a Buzz
Aldrin rozvinují
vlajku Spojených
států amerických
poté, co Apollo 11
přistálo
20. července 1969
na Měsíci.
Pohled na lunární
modul Eagle
na Měsíci.
Aldrin otevírá
úschovný prostor
a připravuje
vyložení balíku
pro vědecké
pokusy.
Za pravou nohou
modulu probíhá
experiment
se slunečním
větrem.