Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

FOTO: ARCHIV RIIKKA NISONEN-TRNKA
Shodou okolností se nám téměř současně dostává do
rukou i studie Science with Human Face, která se
částečně obrací do stejné doby a k týmž aktérům. Její
autorkou je Riikka Nisonen-Trnka, která ji právě v těch to
týdnech předkládá jako svou disertační práci na univerzitě
v Tampere. Jádro její práce tvoří paralelní životopisy
dvou českých chemiků, kteří nejenže představovali špičku
ve svém oboru, ale oba vstoupili i do vědní politiky,
Františka Šorma a Otty Wichterleho. Autorka přistoupila
ke své práci výborně metodologicky připravena
a podnikla rozsáhlý archivní výzkum, a to nejen v Archivu
AV ČR, ale i v dalších českých, ba též ruských archivech.
Svou pramennou základnu rozšířila i díky orálně-
-historickému výzkumu a její velkou výhodou je také
bezpečná znalost širšího historického kontextu vývoje
vědeckých institucí nejen u nás, ale také v dalších někdejších
socialistických zemích.
Využila rovněž Archiv bezpečnostních složek (oba
vědci byli v jistých životních situacích sledováni Státní
bezpečností) a fondů ÚV KSČ uložených v Národním
archivu. Analýza těchto dokumentů jí mimo jiné dovolila
označit polovinu 60. let za důležitý zlom v jevu, který nazývá
„penetrací železné opony z Východu na Západ“.
Myšlenka vědecko-technické revoluce, která v tehdejším
Československu rezonovala zejména díky tomu, že si od
ní mocenští činitelé slibovali odpomoc od ekonomického
propadu, totiž tehdy konečně u nás antikvovala stará
ideologická dogmata a usnadnila otvírání oken do vědeckých
institucí svobodného světa.
Při srovnávání životopisů obou vědců se autorka snaží
vyvarovat zaběhnutých stereotypů (komunista kontra nekomunista)
a v návaznosti na „odpolitizované“ vidění české
společnosti v tomto období, jak je prosazuje Michal
Pullmann, interpretuje odborné kariéry obou vědců
především jako odlišně zvolené „strategie přežití“ (survival
strategies), tedy strategie umožňující i nadále pěstovat
špičkovou vědu přes těžkosti nastolené režimem.
Otázku, proč ten který z vědců zvolil právě tu či onu strategii
a do jaké míry to souviselo s hodnotovým systémem,
k němuž se upínal, však studie nechává do značné míry
otevřenu.
Nebývá často zvykem, aby se zahraniční badatel zabýval
životem někdejších předsedů ČSAV, a už vůbec
ne, aby tak činil s takovou odbornou bravurou jako tato
finská historička. Zdá se, že po dvou starších generacích
zahraničních historiků, kteří přinášeli zásadní příspěvky
k dějinám české vědy v komunistickém období,
jak je reprezentují již zvěčnělý Stanley B. Winters a po
něm John Connely, nastupuje nyní generace další. ■
ANTONÍN KOSTLÁN,
Kabinet dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny
AV ČR, v. v. i.
Finská historička
Riikka Nisonen-
-Trnka je autorkou
srovnávacího
životopisu
Františka Šorma
a Otto
Wichterleho.
Hofstadterův GÖDEL, ESCHER, BACH vyšel v češtině
Přeložit nepřeložitelné – to přece odpovídá smyslu
hry, klíčového pojmu výjimečné knihy Gödel, Escher,
Bach, kterou letos vydalo v českém překladu Nakladatelství
Dokořán spolu s Argem a jež byla slavnostně
uvedena do života ve středu 13. června v pražské kavárně
Jericho. Americký vědec a spisovatel Douglas
R. Hofstadter dostal za svou knihu pohybující se žánrově
mezi krásnou, populárně-naučnou
a odbornou literaturou krátce
po jejím vydání Pulitzerovu
FOTO: LUDĚK SVOBODA, AKADEMICKÝ BULLETIN
cenu (1980). Ačkoli je označována (jak bylo v úvodu řečeno)
za nepřeložitelnou, vyšla již asi v 17 jazykových
mutacích. Stojí také za zmínku, že převod textů plných jazykových
a logických vtípků do češtiny má na svědomí
osm odborníků z oblastí, jako je matematika, fyzika, logika,
ovšem žádný z nich nebyl profesionálním překladatelem.
Už sám podtitul Existenciální gordická balada; Metaforická
fuga o mysli a strojích v duchu Lewise Carolla
napovídá, že to jistě Petra Holčáka, Karla Horáka, Ottu
Huřťáka, Zdeňka Kárníka, Luboše Picka, Jiřího Podolského,
Jiřího Rákosníka, Martina Žofku i spoustu dalších spolupracovníků
stálo nemalé úsilí.
Hlavní koordinátor týmu překladatelů, Zdeněk Kárník,
nazval knihu překladatelskou noční můrou (i když podle
výsledku bych skoro radši napsala múzou). Jejím cílem je
objasnit podstatu vědomí a inteligence, pojmu „já“ prostřednictvím
formálních matematických systémů „špikovaných“
rozbory hudebních skladeb, výtvarného umění
a optických klamů, ponorem do medicíny a biologie, kognitivní
psychologie a „kořeněných“ rozmarnými dialogy
postaviček Lewise Carrolla.
■
MARINA HUŽVÁROVÁ
33 ab
O knize a jejích
osudech
v českém kontextu
pohovořil
Anton Markoš
z Katedry filozofie
a dějin přírodních
věd Přírodovědecké
fakulty UK.