Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

ZDROJ: SLOVANSKÁ KNIHOVNA
se rozhodl emigrovat. Během dalších dvou let si doplňoval
vzdělání na univerzitách v Heidelbergu a ve
Freiburgu, načež přesídlil do Prahy, kde od roku 1924
působil jako lektor a později docent v Ukrajinském pedagogickém
institutu M. Drahomanova. Od roku 1929
přednášel také na Ukrajinské svobodné univerzitě
v Praze. Za práci Filozofija na Ukrajini získal hodnost
profesora (1927). Za pobytu v Praze spolupracoval
s českými i zahraničními vědeckými společnostmi,
např. s Filozofickou společností, s Pražským lingvistickým
kroužkem, dále se Slovanským ústavem aj.
Přednášel a publikoval, což dokládá korespondence
dochovaná v pražských archivech. V roce 1932 přijal
nabídku univerzity v Halle, aby převzal vedení katedry
slavistiky a přednášel literaturu, dějiny kultury, vedl
semináře slovanské poezie. Ve stejných oborech působil
i na univerzitě v Jeně (1935–1938). Kromě toho
byl zván na přednášky do Francie, Švédska, Polska
a Československa, takže spojení s Prahou stále
udržoval. Po druhé světové válce se přestěhoval do
Marburgu, kde přednášel na tamější univerzitě.
V letech 1951–1956 působil na Harvardské univerzitě
v USA. V roce 1956 se rozhodl pro návrat do Evropy
a až do své smrti v roce 1977 byl profesorem
a vedoucím slavistiky na univerzitě v Heidelbergu. Zabýval
se slovanským barokem, Hegelovou, Nietscheho
a Kantovou filozofií, dílem a filozofií ukrajinského filozofa
H. Skovorody, tvorbou Gogola a Dostojevského
(např. stať o novele Dvojník patří k nejhlubším analýzám
Dostojevského tvorby).
Čyževského vědecké dílo je neobyčejně rozsáhlé,
reprezentuje více než 900 především literárněvědných
prací, psaných ukrajinsky, rusky a německy.
Jeho komparatistická metoda vychází z filozofie literatury.
Nesporně byl ovlivněn i strukturalismem, který
praktikoval již v Pražském lingvistickém kroužku.
Nejvýznamnější Čyževského monografie jsou: Lohyka
(Logika, 1924), Narysy z istoriji filosofiji (Nástin
dějin filozofie, 1944), Ukrajinske literarne baroko
(Ukrajinské literární baroko, 1944), Istorija ukrajinskoj
literatury vid počatkiv do doby realizmu (Dějiny
ukrajinské literatury od počátků do období realismu,
1956), Porivnjalna istorija slavjanskych literatur
(Srovnávací dějiny slovanských literatur, 1968), Kulturno-istorični
epochy (Kulturně-historické epochy,
1978) a Russische Literaturgeschichte des 19. Jahrhunderts
(Dějiny ruské literatury 19. století, 1967).
D. Čyževskyj byl ve svém oboru vědcem světového
formátu, za totalitního režimu na Ukrajině zamlčovaným.
Nikdy však nezapomněl na svou vlast a jazyk.
Jeho práce, např. Dějiny ukrajinské literatury od počátků
do období realismu, která byla na Ukrajině publikována
až v 90. letech, je i v současnosti základem
vysoko-školského výkladu o literatuře. Její jedinečnost
spočívá v zapojení ukrajinské problematiky do
evropského literárního kontextu a v objevení i zdůraznění
významu ukrajinského literárního baroka nejen
pro další vývoj domácí, ale také ruské literatury.
Uvědomoval si rovněž, jak důležitý byl pro jeho
odborný růst pobyt v podmínkách svobodné první
československé republiky; v jeho pracích najdeme
četné odkazy na českou vědu a literaturu. Významně
přispěl také ke studiu komeniologie tím, že v roce
1934 objevil v jednom z archivů v Halle rukopis
J. A. Komenského Všeobecné porady o nápravě věcí
lidských.
Významu vědeckého díla Dmytra Čyževského pro
slavistiku a bohemistiku byla v roce 2000 věnována
pražská konference, jíž se zúčastnili badatelé z České
republiky, Ukrajiny, Německa i z USA.
■
ALENA MORÁVKOVÁ,
předsedkyně Pražské skupiny SVU
31 ab