Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

č a s o p i s y v a k a d e m i i v ě d
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLO
V Seznamu recenzovaných
neimpaktovaných periodik
vydávaných v České republice
najdeme jen málo jazykovědných
neslavistických časopisů,
které by důsledně vycházely v češtině.
Ještě méně je těch, jež se mohou
pyšnit stoletou existencí.
Jde-li navíc o časopis, který má
v názvu označení „filologie“
s historií sahající do starověku
(byť s upřesněním „moderní filologie“),
je to mimořádná konstelace,
která se může projevit
příznivě i nepříznivě.
Kladem časopisu je nepochybně skutečnost, že
má za sebou dlouhou a bohatou tradici, o niž se
může opřít. Jeho založení je spojeno se vznikem Klubu
moderních filologů (předchůdce dnešního Kruhu moderních
filologů) v roce 1910, sdružení iniciovaného
třemi studentskými kroužky na Filozofické fakultě UK
– Kroužkem českých slavistů, Kroužkem českých germanistů
a Kroužkem studentů francouzštiny. Členskou
ab
26
základnu tvořili posluchači fakulty, absolventi, kandidáti
učitelství v oboru filologie, docenti, gymnaziální
i univerzitní profesoři. Klub měl podle svých stanov
„podporovati a šířiti studium moderních jazyků a jejich
literatur a pěstovati vzájemnost mezi jejich členy“.
K tomu účelu začal vyvíjet aktivity, z nichž k nejvýznamnějším
patřilo založení a vydávání Časopisu pro
moderní filologii (ČMF) počínaje rokem 1911. Časopis
vycházel nejprve pětkrát, později čtyřikrát ročně v rozsahu
až 480 stran; v současnosti vychází jen dvakrát
ročně. Klub ho vydával po celých čtyřicet let až do roku
1951, kdy byl po roční odmlce zařazen do souboru
vědeckých časopisů v rámci ČSAV (pod Kabinet pro
moderní filologii). Během této doby prošel ČMF dvěma
válečnými obdobími; za první světové války zůstal
zachován, byť vycházel nepravidelně, za německé
okupace byl násilně sloučen s Listy filologickými v jediný
čtvrtletník Český časopis filologický a obnoven
byl až po válce. Nicméně ani poválečné období nebylo
jednoduché, v roce 1963 byl sloučen s cizojazyčným
časopisem Philologica Pragensia (který začal
svou existenci jako příloha ČMF) a v roce 1972 se dokonce
stal jeho oddělitelnou přílohou. Teprve po reorganizaci
vydávání časopisů pod patronací ČSAV
v roce 1991 se Časopis pro moderní filologii znovu
vynořuje jako samostatné periodikum a navazuje na
své obsahové směřování, zároveň se ale otevírá novým
lingvistickým trendům a vlivům.
Z
a dobu své existence byl časopis zrcadlem měnící
se koncepce samotné filologie a postojů k ní, které
se posouvají od tradičního sepětí jazykovědy a literatury,
literární teorie a historie k výraznějšímu oddělování
obou těchto oblastí. Tento vývoj byl završen
v 90. letech minulého století vznikem samostatných
literárních časopisů. Avšak i v rámci disciplín orientovaných
na jazyk docházelo a dochází ke změnám.
Filologie a lingvistika se začínají vzdalovat a v lingvistice
samé se projevuje výrazná specializace související
se vznikem nových proudů a koncepcí. To vše
stránky Časopisu odrážejí a jsou i zrcadlem vývoje
konkrétních jazykovědných oborů. Zpočátku byla silně
zastoupena slavistika (pod odbornou redakcí
osobností, jako byli Jan Máchal, Miloš Weingart
a Vladimír Šmilauer), významné postavení ale měla
i germanistika (Josef Janko, Hugo Siebenschein)
a romanistika (Prokop M. Haškovec, Josef Kopal,
Vladimír Buben, Zdeněk Hampejz). Anglistika se začíná
v ČMF uplatňovat až poté, co se Vilému Mathesiovi
podařilo vyvázat ji z široce pojaté germanistiky