You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Skupina <strong>Obr</strong>.<br />
<strong>Obr</strong>ys<br />
Josef Achrer, David Hanvald,<br />
Martin Krajc, Karel Štědrý<br />
05 06 – 28 07 2013<br />
Zahájení výstavy<br />
04 06 (2013) v 18 h<br />
<strong>Dům</strong> <strong>umění</strong> <strong>města</strong> <strong>Brna</strong><br />
Procházkova síň<br />
Malinovského nám. 2, Brno<br />
Výstavu zahájí ředitelka Domu <strong>umění</strong> Terezie Petišková, Martin Dostál a František<br />
Kowolowski. Kurátor výstavního projektu Galerie G99 je František Kowolowski.<br />
Skupina <strong>Obr</strong>. vystavuje v Brně.<br />
Skupina <strong>Obr</strong>. byla založena v Praze dne 12. listopadu 2006. Jde o uměleckou skupinu, která spojuje<br />
čtyři malíře nejmladší generace. Jsou jimi Josef Achrer, David Hanvald, Martin Krajc a Karel Štědrý.<br />
Zkrácení názvu <strong>Obr</strong>. má v sobě víc konotací, stejně tak může znamenat obrazový jako obrovský.<br />
Práci skupiny od začátku provázela víra ve smysl malovaného obrazu a jeho estetických premis<br />
v aktuálním vizuálním <strong>umění</strong>. Stejně tak lze říci, že protagonisté skupiny jsou jedněmi<br />
z nejvýraznějších nositelů neomoderních tendencí, jak jsem jimi svědky v průběhu posledních let.<br />
Neomoderna dokáže přesvědčivě mixovat stylové, formální i myšlenkové postupy a odkaz moderny<br />
ve všech jejích prosperujících desetiletích dvacátého století se zkušeností postmoderní dikce i<br />
současné postkonceptuální situace. Umělci <strong>Obr</strong>.u tak dokážou parafrázovat, citovat, reinterpretovat,<br />
konstruovat i dekonstruovat modernistické vzory v rozsahu od strohé geometrie až po gestickou<br />
abstrakci. Veřejnosti se <strong>Obr</strong>. poprvé oficiálně představil výstavou roku 2007 v pražské Galerii Louvre<br />
na Národní třídě. Tehdy jej tvořilo pět malířů, vedle jmenovaných ještě Ondřej Maleček, který<br />
později skupinu opustil. Společné aktivity <strong>Obr</strong>.u jsou stále zřetelné, byť jeho členové vystavují<br />
v hojné míře i na samostatných či kolektivních výstavách. Skupina se představila roku 2008<br />
v německém Landshutu a zejména pak expozicí v pražském Mánesu, doprovázenou katalogem.<br />
V následujícím roce se <strong>Obr</strong>. pustil do výrazné akce na pražském Klárově, když zde ve speciálních<br />
krychlích vystavil svá díla na veřejném prostoru. Další skupinové výstavy se odehrály roku 2011<br />
v pražském NODu, v následujícím roce pak v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě a letos se<br />
uskutečnila výstava v pražské Galerii 1. patro u příležitosti křtu <strong>Obr</strong>. katalogu, graficky upraveném<br />
Alešem Najbrtem a vydaným nakladatelstvím Kant, ve spolupráci Skupina také vydala serigrafické<br />
album s dvěma pracemi každého <strong>Obr</strong>.isty.<br />
Josef Achrer se narodil 17. prosince 1982 v Praze v rodině malíře Josefa Achrera. V Praze také žije<br />
a pracuje. Prošel Střední uměleckoprůmyslovou školou v Praze na Žižkově, ateliérem scénické<br />
techniky, aby po dvou letech studia malby na pražské Vyšší škole uměleckoprůmyslové postoupil<br />
<strong>Dům</strong> <strong>umění</strong> <strong>města</strong> <strong>Brna</strong> / www.dum-umeni.cz / středa–neděle 10–18 h
v roce 2004 do ateliéru českého sociálně „divokého“ Michaela Rittstena na Akademii výtvarných<br />
<strong>umění</strong> v Praze, studia ukončil v roce 2010. Mezitím stihl i stáže na San Francisco Art Institute (2008)<br />
a u Stanislava Diviše na pražské VŠ UMPRUM (2007). Právě pobyt v Divišově ateliéru, v kontaktu<br />
s Obř.ími druhy Hanvaldem a Štědrým, se měl ukázat v budoucnosti jako svým způsobem klíčový.<br />
Achrer ke svým dosavadním dispozicím, kterými jsou vůle k vizuálnímu vyprávění, prostorová<br />
představivost a malířské gesto, čerpající z dějin obrazové postmoderny, totiž přidal v letech<br />
2009 a 2010, v době práce na svém diplomním souboru, abstraktní touhu v geometrizovaném<br />
rastru, tedy něco, co mohl pochytit právě u Diviše. Přirozená kázeň k disciplinovanému<br />
uspořádání obrazového prostoru zde měla oporu v odvaze zkusit jiný druh práce, než byla<br />
Achrerova dosavadní narativní obrazová skládačka. A zdá se, jak naznačují poslední Josefovy<br />
abstraktní práce, tvořené technikou protlačování z „negativu“ plátna, že prostorová<br />
kompozice půjde i nadále ruku v ruce s vynalézavým „experimentátorstvím v mezích zákona“<br />
tradičního obrazu. Důležitou složkou nejnovějších obrazů je také práce s mapou krajiny či<br />
pohledem na krajinu, která evokuje styl východoasijského malířství. Krajina zůstává buď<br />
samostatným dílem, nebo se stává podkladem, vrstvou pro geometrickou kompozici, odkazující<br />
k prostoru našeho urbánního života.<br />
David Hanvald se narodil 1. 12. 1980 v Liberci, kde také žije a pracuje. K malovanému obrazu<br />
směřoval trochu klikatou cestou přes studium Střední uměleckoprůmyslové školy v Jablonci nad<br />
Nisou a krátká vysokoškolská intermezza na Fakultě výtvarných <strong>umění</strong> v Ústí nad Labem a na<br />
Fakultě architektury v Liberci. Vysokou školu uměleckoprůmyslovou frekventoval v ateliéru<br />
Stanislava Diviše v letech 2003 až 2009, a jak se ukazuje, byla to šťastná volba nejen z hlediska<br />
malířského programu školitele, vyznávajícího plošnou malbu v intencích jím „vynalezeného“<br />
vědeckého realismu a barevně výrazných reinterpretací, ale také zde mohl David využít svůj sklon<br />
k racionálnu konstruováním obrazových řad a každého obrazu zvlášť. Tíhnutím k<br />
„architektonickému“ myšlení a současně úvahami o svobodné volitelnosti možných prostředků<br />
v rámci daného či zvoleného omezení syntetizoval nejen osobní zkušenost vzdělání s touhou být<br />
malířem, ale dotkl se tak základního paradigmatu umělecké tvorby vůbec. Totiž otázky po smyslu<br />
volného <strong>umění</strong>, respektive po smyslu tvorby jako takové. Malířovou výjimečností je práce<br />
s reinterpretacemi rozličných stavebních i stavebných předloh, kterými volně a zcela po svém rozvíjí<br />
jak počítačově syntetizovanou práci Zdeňka Sýkory, tak „vědeckou“ vizuální dekonstrukci<br />
a konstrukci Stanislava Diviše. Hanvaldovým předobrazem byla zprvu dětská stavebnice či<br />
konstrukční hra, aby posléze dospěl k přehodnocování výkonů umělecké a architektonické<br />
<strong>Dům</strong> <strong>umění</strong> <strong>města</strong> <strong>Brna</strong> / www.dum-umeni.cz / středa–neděle 10–18 h
avantgardy modernistického dvacátého století s rozpětím od Kubišty a Josefa Hoffmanna až po<br />
amerického komunikátora a vizuálního manipulátora Bruce Naumana a sociálně reptavého<br />
inovátora Sigmara Polkeho. Poslední dobou se zabývá reinterpretací nábytku minimalisty Donalda<br />
Judda, došlo i na Davidovu vlastní židli a také na akce Huga Demartiniho z konce 60. let.<br />
Martin Krajc se narodil v Praze 30. 4. 1984, a zde také žije a pracuje. Malířský ateliér Michaela<br />
Rittsteina na pražské AVU frekventoval v letech 2003 až 2009, po absolvování oboru scénické<br />
techniky (jako Josef Achrer) na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. I on si střihl dvě stáže,<br />
ta ve Skreplově akademickém ateliéru (2007) spíše podpořila Krajcovu gestičnost, zatímco<br />
španělská na Facultad de Bellas Artes Universidad Complutense v Madridu (2007-2008) mu<br />
otevřela svět emocionálně vypjatého baroka s podobně vypjatě emocionálním katolicismem.<br />
Rozpětí extenzivního barevného gesta umožňuje Krajcovi vyprávět stejně tak příběhy katolické<br />
vizuální opulentnosti, jako privátního porna, malovat městské krajiny nebo ho vtáhne na pomezí<br />
abstrakce. Posun aktuální tvorby pro něho znamená zkoumání vnitřních prostor s odkazy k<br />
modernismu. Nejdůležitější inspirační zdroj přitom představují interiéry Miese van der Roheho,<br />
traktované Martinem v napínavém expresivním gestu, často v omezené černo-šedo-bílé škále, s<br />
krajinným průhledem a barevnými akcentami.<br />
Nejmladší Karel Štědrý se narodil rovněž v Praze 30. ledna 1985, v rodině zpěváka ze zlaté éry<br />
divadla Semafor, Karla Štědrého. V Praze také tvoří i žije. Štědrého malířskou orientaci naznačilo již<br />
studium propagačního výtvarnictví na Střední výtvarné škole Václava Hollara v Praze. Výrazná<br />
barevnost, jisté tíhnutí k monumentalitě, transparentnost podání a schopnost čerpat z vizuálního<br />
stylu velko<strong>města</strong> byly tím, čím se posléze projevoval v Divišově malířském ateliéru na pražské<br />
Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde se zdokonaloval mezi lety 2004 a 2010. Přirozeně zde<br />
procházel svým vývojem, který pro něj znamenal zejména hledání vlastních témat v jinak formálně<br />
přesvědčivé malířské formě. Svoji důležitost měla pro něj, stejně jako pro Hanvalda, reinterpretace,<br />
úspěšně pěstovaná Stanislavem Divišem. Oba dva, Hanvald i Štědrý ji však používají nanejvýš<br />
svébytným způsobem, odlišným od modernistických i postmoderních modelů. Souběžně s tím<br />
Karla Štědrého zajímá překrývání prostorových plánů a hra s plochou, což mu umožňuje bravurní<br />
používání americké retuše s jejími šálivými předmětnými vlastnostmi. Malíř její pomocí pracuje<br />
vlastně netradičně klasickým způsobem, když své předobrazy fyzicky skicuje v malém rozměru<br />
barevnou modelínou. Jistý druh fascinace geometrickým modernistickým řádem čerpá Karel ve<br />
svých nejnovějších obrazech u pionýra abstrakce Pieta Mondriana, který, podobně jako u barevných<br />
<strong>Dům</strong> <strong>umění</strong> <strong>města</strong> <strong>Brna</strong> / www.dum-umeni.cz / středa–neděle 10–18 h
kruhových buddhistických mandal, rozehrává Karel do řady uvolněných parafrází. Nezanedbatelný<br />
vliv má i Kolíbalova vrstvená reliéfní tvorba, což vede Karla nejen k osobitému zvýraznění<br />
vrstvených kompozic, ale v posledku také k plastickému projevu.<br />
Martin Dostál<br />
Informace k výstavě:<br />
František Kowolowski, kowo@dum-umeni.cz, 736 485 367<br />
<strong>Obr</strong>azový materiál k výstavě:<br />
Jana Řeháková, rehakova@dum-umeni.cz, 731 506 376<br />
Statutární město Brno dotuje provoz Domu <strong>umění</strong> <strong>města</strong> <strong>Brna</strong>, příspěvkové organizace.<br />
<strong>Dům</strong> <strong>umění</strong> <strong>města</strong> <strong>Brna</strong> / www.dum-umeni.cz / středa–neděle 10–18 h
Change language