SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

328 Soudobé dějiny XVI / 2–3
strana se v tomto politickém programu znovu označuje za konzervativní stranu
a vymezuje se vůči „pohledům na svět založeným na sociálním inženýrství a stejně
tak pokusům nejrůznějších elitářských skupin přivlastnit si rozhodování o osudech
jiných na základě víry ve svou vlastní nadřazenost“. V historickém exkurzu sice
novátorsky hovoří o českých dějinách jako fenoménu mnohotvárném, obsahujícím
dlouhá období tolerance, ale i válek a nevraživosti. Mezi vyjmenovanými součástmi
takovýchto názorově pluralitních dějin Česka je ovšem pouze „velkolepá tradice
českých knížat a králů … jedna z prvních evropských univerzit, tradice reformační,
rozmach naší země v období renesance, plodné baroko a v nemenší míře vzestup
českého národa v minulém století, a to jak ve smyslu národním, tak i ve smyslu
hospodářském a kulturním … [a] v neposlední řadě … rozkvět demokratického
československého státu v období mezi dvěmi světovými válkami tohoto století“. 46
Existuje naopak dvojice historických období či jevů, které do českých dějin tak
úplně nepatří. O poválečném vysídlení Němců se program explicitně nezmiňuje,
konstatuje však, že „události, které vedly k druhé světové válce, k jejím tragédiím
i k dlouho trvajícím a dlouho působícím následkům“, tvoří řetězec, a dodává:
„Nedopustíme, aby byl celý tento řetězec znovu otevírán.“ O československém komunismu
se tu říká, že znamenal „izolaci české společnosti od jejího přirozeného
civilizačního okruhu … odklon od vlastní tradice a historické kontinuity“. Tyto dva
palčivé historické okruhy jsou tedy z dějin znovu vypuzeny, reflexe vlastních dějin
je odmítnuta jako sociálněinženýrská „náprava historie: Jsme realisté, odmítáme
… sebeobviňování a snahu o nepřetržité odčiňování vin našich předků.“ 47
Vyrovnání s komunistickou minulostí proto znamená najít, označit a potrestat viníky
zločinů komunismu, vytvořit „takový systém, v němž se pozůstatky této minulosti
už nemohou uplatňovat a mít vliv“, a tak zajistit, „aby zdravý organismus společnosti
dokázal i v budoucnosti čelit ideologiím a praktikám ohrožujícím lidskou svobodu“.
To sice na první pohled může znít blízce pojetím dokumentace komunistických zločinů
podle Václava Bendy či Jána Langoše, dokumentace natolik podrobné a úplné,
aby se každý příští autoritář musel bát svého budoucího odhalení. Ve skutečnosti jde
však o bezbolestnější uklidnění: komunismus, který „vedl k rozvrácení a pošlapání
samotných základů existence svobodné lidské pospolitosti, ke zničení fungujícího
ekonomického systému a k potlačení základních lidských hodnot, práva a morálky“,
48 skončil a nesmí se nikdy vrátit; není integrální součástí našich dějin, byl úchylkou
od normálu, přerušením kontinuity, jež je nyní znovu navázána.
Program pro volby roku 1996 se stejně jako před čtyřmi lety jmenuje „Svoboda
a prosperita“. 49 Perspektiva se dále zužuje: Občanská demokratická strana nehle-
46 Tamtéž (nestránkováno).
47 Tamtéž.
48 Tamtéž, oddíl „Preambule“.
49 Svoboda a prosperita: Volební program ODS pro volby do PSP ČR, 1996 (viz http://www.ods.cz./
archiv/volebni-programy).