SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

326 Soudobé dějiny XVI / 2–3
s kulturní hodnotou („s výjimkou kulturních památek celonárodního významu,
spojených s českou státností, jako např. svatovítská katedrála“), často navíc s věcným
břemenem zachování stávajícího využití; vydávat se tak rozhodně neměla zemědělská
a lesní půda, rybníky a podobně. 41 Také podmiňování církevních restitucí
přijetím dalších zákonů (o církvích, o památkové péči) mělo restituce zpomalit či
znemožnit. Postupně se podmínkou realizace restitucí stává přijetí principu takzvané
restituční tečky ve formě posttransformačního zákona, který „bude textově
jednoduchou a rezolutní tečkou za návraty do minulosti, ať už v podobě rehabilitací
nebo zmírňování křivd; stát v zájmu právní jistoty občanů i jiných subjektů
a stabilizace vlastnických vztahů již nebude realizovat žádné další legislativní ani
exekutivní kroky, které by řešily křivdy minulosti; generální ustanovení, kterým,
s výjimkou nároků vznesených podle platných zákonů, pozbývají účinnosti všechny
‘blokační paragrafy’. (…) [Zákon umožní:] zakotvení vlastnických jistot, zejména
u ‘blokovaného’ majetku obcí; vládou provedenou privatizaci dosud ‘blokovaného’
majetku.“ 42 Po neúspěchu těchto jednání se po několika letech ODS vrátila k pojímání
církevních restitucí jako komplexního řešení financování církví. Primárním
ohledem ODS v celém dohadování o církevních restitucích bylo hladké fungování
ekonomiky. Náprava křivd byla jednoznačně pouze zvnějšku vnášenou, nuceně
přijímanou vedlejší hodnotou.
Komunismus není
Jak bylo výše naznačeno, přinesla polovina devadesátých let novou vlnu zájmu
o jasnější formulaci ideologie Občanské demokratické strany a s ní i vztahu ke komunistické
minulosti. Již na pátém kongresu ODS v roce 1994, ale zcela zřetelně
pak na šestém kongresu, konaném o rok později v Hradci Králové, probublával
odpor vůči Klausovým argumentačním figurám, které svým ztotožňováním levice,
antikomunismu i lecčeho dalšího zatemňovaly, co je vlastně na vztahu ke komunistické
minulosti podstatné.
Sám Klaus ve svém hradeckém kongresovém projevu i v rozhovoru pro kongresový
bulletin odmítl formulovat českou státní ideu či poslání s poukazem na étos
transformace jako jedinou smysluplnou vůdčí ideu současnosti. Naším posláním
v současném světě je podle něj sdělovat zkušenost z nesvobody jakožto „zkušenost
s kolektivistickým, etatistickým režimem“. Reflexe osobní účasti na komunismu
byla znovu vyloučena. 43 S polemikou s tímto pojetím, nazvanou „Učíme se sami
sobě dívat do tváře“, vystoupil v politické diskusi na témže kongresu bývalý di-
41 Tamtéž, Návrh ODS k církevním restitucím.
42 Usnesení výkonné rady z 11.4.1994 (viz www.ods.cz). Koncepční práce i vyjednávání za ODS
v této době vedl Jan Stráský.
43 AHK ODS, f. Kongresy, VI. kongres ODS, 18.–19.11.1995, Kongresový bulletin č. 6, Étos dneška
bych nazval étosem transformace: Rozhovor s předsedou ODS Václavem Klausem, s. 1–4.