SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Poněkud tradiční rozchod s minulostí 325
části vyhlašuje zločinnost komunistického režimu i odpovědnost komunistické
strany, Václav Klaus ve svých projevech pojem komunismu opakovaně rozšiřuje
a rozmělňuje: „Je to barva pokaždé rudá, a liší se vlastně pouze v jejím odstínu:
…ať už se hlásí k tomu konečně již správnému a pravému socialismu, nebo ke
quasi liberálním elitářským principům, nebo k zájmu zemědělského lidu, nebo
k nezadatelným právům Moravy, či k republikánským zásadám tak pravicovým, že
jsou od těch komunistických zcela k nerozeznání.“ 37
Komunistické je tak nakonec vše s výjimkou ODS, a proto „vyrovnávání“ absolutně
nemá znamenat jakoukoli reflexi vlastního podílu na komunismu. Frustrace
z minulosti je zakázána. Občané se dělí na „lidi tvůrčí, optimistické, pracovité a sebevědomé
a … nepřejícníky, pesimisty a ‘černé pasažéry’, kteří se vždy a v každém
režimu jenom vezou“. 38 Připomeňme, že politicky instrumentální rovina tohoto
motivu se na přelomu let 1992 a 1993 už netýkala jen starého vymezování vůči
zbytku Občanského fóra a nově vzniklému Občanskému hnutí, nýbrž i dalšího rozchodu
– se Slováky. Právě oni byli v rétorice Občanské demokratické strany oněmi
pesimistickými pozůstalými komunismu, zatímco Češi pod vedením ODS měli šanci
hledět po jasném rozloučení s komunistickou minulostí optimisticky vpřed.
Řadu ministrů za ODS, a zejména její výkonnou radu jako hlavní koncepční
orgán mezi kongresy, ovšem v dvouletí 1993 a 1994 zaměstnávala další otázka
souvisící s komunistickou minulostí, totiž vnitrokoaliční debata o církevních restitucích.
Narozdíl od opatření rehabilitačních, prvních restitučních či lustračních,
kde byli představitelé ODS (v prvních dvou případech ještě v řadách Občanského
fóra) jednoznačným motorem jejich přijímání, u církevních restitucí tomu bylo právě
naopak. 39 Občanská demokratická strana pouze reagovala na návrhy koaličních
partnerů, a to jednoznačně v tom smyslu, že je brzdila a omezovala. Církevní restituce
ODS nikdy nepovažovala za jeden ze způsobů vyrovnávání s minulostí, principiálně
je však akceptovala jako možnou součást nápravy křivd. Jakkoli se ODS
v této fázi sama vymezovala jako strana konzervativní, názory jejích vyjednávačů
a tvůrců koncepcí byly vůči církvím ostražité až zaujaté; 40 jejich hlavní zásadou
bylo nezpomalit hospodářské reformy a cílem maximální – duchovní i ekonomická
– autonomie církví. Občanská demokratická strana proto prosazovala pouze
výčtovou, nikoli nárokovou formu zákona a vydání pouze nemovitostí a předmětů
37 AHK ODS, f. Kongresy, III. kongres ODS, 7.11.1992 v Praze, Projev Václava Klause.
38 Tamtéž, IV. kongres ODS, 27.–28.11.1993, Kongresový bulletin č. 1, Projev Václava Klause.
39 Ovšem Václav Klaus nebyl zastáncem restitucí obecně: „Restituce pro mě znamenala velký
problém. (...) Komunismus prostě byl. ...nebylo možné chtít, abychom se vrátili do čtyřiadvacátého
února 1948 a pokračovali, jako by se dvacátého pátého února nestalo to, co se stalo.“
(Václav Klaus – narovinu, s. 254 n. – viz pozn. 13.)
40 Viz např. AHK ODS, f. Výkonné rady 1993, Výkonná rada 12.–13.3.1993, Petr Krejčí: Poznámky
k restituci církví a některých právnických osob; tamtéž, Výkonná rada 27.–28.8.1993, Martin
Kocourek: Interní zpráva o jednání koaliční restituční komise pro V. Klause, zejména s. 2 n.