SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

322 Soudobé dějiny XVI / 2–3
žení strany potýkala s přílivem bývalých členů KSČ, žádajících o členství v ODS.
„Přijímat, [do stranických a zastupitelských orgánů] nevolit,“ zněl interní pokyn
z centra. 27 Před volbami roku 1992 výkonná rada dokonce projednávala vyčíslené
podíly bývalých komunistů na členské základně (Praha tři procenta, většina krajů
pět až deset procent, Severomoravský kraj devatenáct procent) a na kandidátkách,
včetně jmenných seznamů. 28
Postoje Václava Klause k tomuto tématu nebyly na samém počátku vlastně
vůbec zřejmé – „vyšli jsme vstříc většinovému názoru české veřejnosti“, řekl k dekomunizačním
krokům později. 29 V jeho pojetí sestávala přece postkomunistická
transformace z obnovení systému politických stran, realizace ekonomické reformy
a obnovy občanských práv a povědomí. Z mítinku před volbami roku 1992 ovšem
pochází jeho proslulá (a jím samým nadále užívaná) metafora „zpětného zrcátka“,
které nesmí být větší než čelní sklo. V téže kampani přitom Klaus reprezentoval
volební program ODS „Svoboda a prosperita“, jenž kladl všechny problémy, jejichž
řešení strana navrhuje, právě do souvislosti s komunistickou minulostí. Jak to celé
jde dohromady
Na jedné straně platí, že v míře naléhavosti a způsobech formulace vztahu ke
komunistické minulosti panoval mezi jednotlivými aktéry a úrovněmi ODS rozpor.
A tento rozpor mezi vůlí účtovat s komunismem a komunisty, jak byla pravidelně
vyjadřována v usneseních kongresů (na něž přijíždí širší vzorek aktivistů z regionů),
a naopak naprostou absencí tohoto tématu v jednáních a rozhodnutích
výkonné rady jakožto nejvyššího orgánu mezi kongresy zůstal trvalou charakteristikou
strany. Avšak na straně druhé existovala mezi těmito zdánlivě neslučitelnými
postoji hlubší souvislost: pod nánosem rétorického míšení nápravy křivd, hledání
spravedlnosti a historické pravdy spočívalo pojetí komunistické minulosti jako neorganické
součásti českých dějin, kterou je třeba v rámci „rozchodu s minulostí“
vypudit. A paradoxně to platí i pro úplný konec studovaného období, kdy se řada
politiků ODS stala rozhodnými propagátory „politiky paměti“.
Zpětné zrcátko s rybím okem
Volební program „Svoboda a prosperita“ z roku 1992 vycházel z rozsáhlého výkladu
československých dějin od druhé světové války: „Většina problémů, které dnes
otřásají naší společností, má své kořeny v nejasně vymezeném vztahu k minulosti,
ke dvaačtyřiceti letům komunistické nadvlády. Její jasné pojmenování, popis toho,
27 Viz např. Usnesení ustavujícího kongresu ODS v Olomouci, 20.–21.4.1991 (viz www.ods.cz);
srv. též AHK ODS, f. Výkonné rady, k. Výkonné rady 1991 – 2. část, Výkonná rada 1.10.1991,
zápis ze setkání politické reprezentace ODS Středočeského kraje v Českém Brodě 28.9.1991.
28 AHK ODS, f. Výkonné rady, k. Výkonné rady 1992 – 1. část, Výkonná rada 21.4.1992, Přehled
bývalých členů KSČ v členské základně a mezi kandidáty.
29 KLAUS, Václav: Dopočítávání do jedné. Praha, Management Press 1995, s. 30.