SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

318 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Znovu součástí českých dějin
V polovině devadesátých let lze v Občanské demokratické straně zaznamenat intenzivní
snahu o jasnější formulaci programového zakotvení strany včetně návaznosti
na jisté tradice. Části strany tak mimo jiné reagovaly na sílící tlak sociálních
demokratů, a zejména jejich předsedy Miloše Zemana, jenž občanské demokraty
soustavně popisoval jako politickou sílu ignorující českou tradici i národní zájmy
a zřetelně hájící zájmy německé, zvýhodněné ostatně už při velké privatizaci. I přes
zřejmý Klausův odpor vyústila tehdejší spolupráce několika autorů, jakkoli různorodých
a vedených odlišnými motivacemi (Miroslav Macek – jasnější program,
Josef Zieleniec – „rozkročení strany“, Hynek Fajmon – nový thatcheristický impulz
atd.), v roce 1995 v sestavení „Politického programu ODS“. 12 Vztahem k minulosti,
jak zde byl formulován, se zabývají další partie tohoto článku; zde budiž pouze
konstatováno, že program zůstal prakticky bez ohlasu vně strany ani nebyl využíván
v dalších programových textech. Maska ahistoričnosti ODS byla navenek
zachována.
Radikální změna nastala až po stranické a vládní krizi v roce 1997, kdy už
byl vzestup zájmu o historii a o napojení ODS a její politiky na „národní tradici“
posvěcen i předsedou Klausem. Historické interpretace z tohoto období se znovu
deklarují jako revizionistické, diskontinuitní; ODS i nadále tvrdí, že reprezentuje
jakýsi jiný pohled, než dosud nabízeli ostatní. Svědčí o tom Klausovy projevy
o mýtech kolem první republiky a TGM, 13 činnost nového zahraničněpolitického
týmu, vedeného po odchodu Josefa Zielence Janem Zahradilem, ale konečně i působení
„think-tanků“ (tehdy ještě nepochybně) blízkých ODS. 14 Ve skutečnosti zde
však máme co do činění se zásadně novou snahou navázat spojnici mezi obdobím
posledních let (a s ním i Občanskou demokratickou stranou) a staršími dějinami,
ať už se jednalo o poměrně široké vnitrostranické přijetí teze nacionálně-konzervativního
filozofa Miloslava Bednáře o pevných, autenticky českých kořenech ide-
12 Politický program ODS, schválený VI. kongresem ODS, 18.–19.11.1995 (viz http://
archiv.ods.cz/ods_se_predstavuje/program_1995.php).
13 Viz Tomáš Garrigue Masaryk. In: KLAUS, Václav: Od opoziční smlouvy k tolerančnímu patentu:
Články, projevy a rozhovory z let 1999–2000. Praha, Votobia 2000, s. 298–302; srv. s Klausovou
kritikou první republiky v publikaci Václav Klaus – narovinu: Hovory Václava Klause s Petrem
Hájkem nejen o tom, co bylo, je a bude. Praha, Rabbit & Rabbit 2001, s. 127.
14 Viz např. seminář CEVRO Institutu „Novodobé mýty českých dějin“ (17.4.2000), zejména
příspěvky Jaroslava Pánka, Evy Broklové, Lubomíra Brokla, Václava Houžvičky a Miloslava
Bednáře. Dále viz semináře do té doby téměř výhradně ekonomicky zaměřeného Centra pro
ekonomiku a politiku (CEP) „Karel Havlíček Borovský – liberální politik a ekonom (180 let od
narození)“ (říjen 2001), „Benešovy dekrety: Právní, historický, nebo politický problém“ (duben
2002), „Alois Rašín – český politik, právník a národohospodář“ (únor 2003), „Fenomén
Stalin: Náhoda, nebo nevyhnutelnost“ (březen 2003) a „Čeští prezidenti (Masaryk, Beneš,
komunisté, Havel)“ (leden 2003). Bližší informace k uvedeným seminářům jsou na webové
stránce http://www.cepin.cz.