SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Poněkud tradiční rozchod s minulostí 317
Nový předseda české republikové vlády si v tomto období nenechal ujít jedinou příležitost
k tomu, aby pronesl projev aktualizující výročí Masaryka, Rašína, sv. Václava
či 28. října. 7 K tomu se od samých počátků připojovala politická instrumentalizace
negativních obrazů, zejména z československých komunistických dějin – února
1948, roku 1968, kolektivizace venkova atd. – užívaných proti politickým protivníkům.
Již na veledůležitém sněmu Občanského fóra v Olomouci v prosinci 1990
Václav Klaus jako předseda OF prohlásil, že ti, kdo nechtějí stranickou organizaci
a politiku, vědomě či nevědomě vycházejí z dědictví „pražského jara“, neboť hledají
třetí cestu mezi kapitalismem a socialismem, a tím se vracejí k nejhorší české tradici
utopismu a mesianismu. 8 Tento trend vrcholil ve fázi sílící voličské podpory sociálnědemokratické
strany v druhé polovině devadesátých let a v období jejích vlád,
kdy byly nejrůznější události a leckteré vládní návrhy ze strany ODS interpretovány
jako „náznaky února 1948“ či opakované pokusy o návrat před rok 1989. 9
Domnívám se tedy, že úloha takto mlhavých, ale široce sdílených historických obrazů
– oné velké tradice tvořené bezejmennými pracovitými Čechy – při získávání
podpory české společnosti pro transformaci i rozdělení Československa byla dosud
podceňována. Zároveň je zajímavé, jak ti, kteří určité vzory z českých dějin chtěli
používat analytičtěji, byli pro anglosaskou image ODS na obtíž. 10 Nejmarkantnějším
příkladem byl Bohumil Doležal, v letech 1992 a 1993 poradce Václava Klause,
autor některých jeho projevů a zásadní spolutvůrce pozitivní interpretace rozdělení
Československa. Jakmile začal pro ODS nepohodlně dokládat, že česká politika
staví pouze na historických mýtech a stereotypech, skutečné kořeny a tradice ale
nezná a přehlíží, jakmile začal českou společnost i zahraniční politiku kritizovat za
absenci (sebe)reflexe ve vztahu vůči Německu a Němcům, strana i její předseda se
s ním velmi rychle rozloučili. 11
7 Viz např. Sv. Václav (21.9.1992). In: TÝŽ: Rok: Málo či mnoho v dějinách země. Praha, Repro-
-Media 1993, s. 67 n.; Projev na Vyšehradě k výročí 28. října. In: Tamtéž, s. 70–72; Alois Rašín
(12.2.1993). In: Tamtéž, s. 72 n.
8 Projev na pracovním setkání Občanských fór v Olomouci (8.12.1990). In: TÝŽ: O tvář zítřka,
s. 203–208.
9 Viz např. Nezapomínejme na Únor: Prohlášení předsedy ODS Václava Klause k výročí Února
1948 (20.2.1998); Prohraný únor: Tisková zpráva (26.2.1998); KLAUS, Václav: ODS se odmítá
angažovat v České televizi: Prohlášení (27.12.2000). Všechny uvedené dokumenty jsou
dostupné na webové stránce www.ods.cz.
10 Viz např. Nestydím se přiznat, že navazuji na Masaryka: Rozhovor s Jiřím Paynem. In: Respekt,
roč. 5, č. 36 (1994), s. 10.
11 Viz např. DOLEŽAL, Bohumil: Co dosud chybí českému konzervatismu (16.5.1994). In: TÝŽ:
Nesamozřejmá politika: Výběr z publicistických statí 1991–1996. Praha, Torst 1997, s. 12–15.
Více o liberálním nacionalismu Bohumila Doležala a jeho vypuzení z ODS viz GJURIČOVÁ,
Adéla: Obhajoba národních zájmů v čase východního rozšíření EU: 2002 – „nacionální epizoda“
ODS In: GJURIČOVÁ, A. – KOPEČEK, M. (ed.): Kapitoly z dějin české demokracie po roce
1989, s. 114–129 (viz pozn. 2).