SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

316 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Václav Klaus při volební kampani na jaře 1992 před Janáčkovým divadlem v Brně (foto
z publikace Václava Klause Rok: Málo či mnoho v dějinách země. Ed. Petr Havlík a Klára
Pospíšilová. Praha, Repro-Media 1993)
Podobně důležitá byla tušenost jakýchsi tradičních českých, zejména za první
republiky realizovaných předpokladů pro české transformační premiantství,
s níž programově pracovali politici ODS ve vládních koalicích: „My potřebujeme
pozitivní ideál hospodářský (jak o to usiloval před sedmdesáti lety Alois Rašín)
právě proto, abychom se pohnuli od čekání k aktivní činnosti ... aby byly překonány
nejen všechny iracionality minulého režimu, ale i ‘davová lenošnost v práci
a podnikání’ (v terminologii Aloise Rašína). (...) Jedině tak můžeme v nervózní,
chaotické a vášněmi a emocemi hnané střední a východní Evropě vytvořit ostrov
pořádku a normálních poměrů. Tento úkol stál před našimi rodiči a prarodiči
v Československu po první světové válce, tento úkol stojí před námi po rozbourání
komunistického režimu. Naši předkové ho zvládli lépe než sousední země, nedejme
se jimi zahanbit.“ 6
Od voleb v červnu 1992, s očekáváním rozdělení Československa, dále přibylo
podobně vágních tematizací českosti, české národní tradice tržního hospodářství
a podobně. Klausova antiteze pozitivní, realistické a dopředu hledící ODS versus
nerealistických, moralizujících a historizujících intelektuálů či antikomunistů (vyjádřená
pověstnou metaforou „zpětného zrcátka“) byla nyní uplatněna na Slováky.
6 Začínáme druhý rok naší revoluce (4.1.1991). In: KLAUS, Václav: O tvář zítřka, s. 36–38.