SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Poněkud tradiční rozchod s minulostí 315
vznikala velmi podstatně z iniciativy regionálních organizačních pracovníků Občanského
fóra, ovšem ze spřízněnosti téměř výhradně technicko-organizační, a nikoli
politicko-ideové. A jak ukazuje na příkladu Občanského fóra v Brně, tato nová
technokratická legitimita, jež stála u počátku vydělení z OF, se leckde zvláštním
způsobem kombinovala s legitimitou historickou. Tak se v Brně spojili lidé z rodin
politických vězňů z padesátých let s aktivisty místních a závodních občanských fór,
kteří žili za „normalizace“ takzvaně normální životy; Občanskou demokratickou
stranu pak vytvářeli na základě společného a nyní institucionálně vyjádřeného
odporu proti místním chartistům, leckdy někdejším členům Komunistické strany
Československa, kteří dosud zdejšímu Občanskému fóru dominovali. 4
Klaus se přitom zdaleka nepustil cestou rychlé dekomunizace, jak ji žádaly regiony.
Svou energickou kampaní ale dokázal navodit pocit dostatečně radikální
změny, diskontinuity, rozchodu s érou Občanského fóra, jež byla podle něj příliš
všeobjímající, do minulosti zahleděná a vlastní minulostí také ovlivněná. Občanská
demokratická strana se tak v letech 1990 a 1991 utvářela z nesmírně různorodých
zdrojů, ovšem s implicitním předpokladem odkazu na západní vzory, odklonu od
vlastní tradice a (jak uvidíme v druhé části tohoto textu) specifického konceptu
„překonání“ komunistického dědictví.
Zároveň s odmítáním českého politického myšlení jako provinčního a levicového
ovšem vznikající ODS skrytě pracovala s historickými obrazy: Klausovy vzory efektivního
fungování hospodářství, politického systému či hladké dekomunizace byly
formulovány jen velmi vágně (Friedrich von Hayek, thatcherovská Británie), avšak
kromě toho, že evokovaly Západ, prověřenost či jednoduchost, implikovaly zároveň
blízkost „lepším stránkám“ našich dějin. Zatímco programové prohlášení vznikající
ODS „Cesta k prosperitě“ pouze zmiňuje kulturu a vzdělanost jako významný
národní statek, první volební program z roku 1992 už podtrhuje někdejší československou
sounáležitost se západní Evropou: „Náš úkol usnadňuje to, že naše cesta je
vlastně návratem. Vracíme se ze zaostalého rozhraní Evropy a Asie zpět na Západ,
k němuž jsme po tisíciletí patřili. Cesta do Evropy je současně cestou domů, k sobě
samým, k vlastním demokratickým tradicím, jež se nejplněji ztělesnily ve dvacetileté
existenci první Československé republiky.“ 5
Praha – Litomyšl, Paseka 2007, s. 68–88. Podrobněji viz disertační práce této autorky De la mobilisation
citoyenne à la démocratie de partis: Participation et délégation politiques dans la nouvelle
démocratie tchèque (1989–1996), obhájená v pařížském Ústavu politických studií v roce 2004.
4 Srv. HANLEY, Seán: The New Right in the New Europe: Czech Transformation and Right-Wing
Politics, 1989–2006. London – New York, Routledge 2008, s. 66–90 (knihu jsem pod názvem
„Česká pravice vnímavým britským pohledem“ recenzovala v Soudobých dějinách, roč. 15, č. 2
(2008), s. 404–409). K nedisidentskému, „normálnímu“ životu za komunismu viz též odkazy
na Klausovo pojetí „normalizace“ v pozn. 30 tohoto článku.
5 Svoboda a prosperita: Volební program Občanské demokratické strany. [Praha, ODS 1992],
kapitola „Kdo jsme a co chceme: ODS a její úkol“, s. 2 (viz také http://www.ods.cz/archiv/
volebni-programy).